Anastázie (32): Kus kamene z náhrobku mé matky mi zázračně pomohl. Začala jsem znovu žít

Jsou události, které nám mohou velmi proměnit život. Mně náhle zemřela matka a měla jsem pocit, že už nemá smysl žít. Odešel někdo, koho jsem milovala nejvíce. Donedávna jsem přežívala s pocitem, že už nic nebude jako dřív.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (55): Poznala jsem svého anděla strážného. Celý život jsem na něj nevěřila, nakonec mi pomohl v nouzi

Smrt matky jsem nezvládla

Na otázku, proč zrovna moje máma, už asi nikdy odpověď nedostanu. Ode mě se očekávalo, že budu statečná a všechno zvládnu. V době, kdy zemřela, jsem už byla čtyři roky s Richardem. Věděl moc dobře, co pro mě moje matka znamená. Měl to se mnou také těžké, protože ať udělal cokoliv, nic mě nedokázalo rozveselit.

Bylo velmi smutné chodit místo s matkou na kávu na její hrob. Koukat na náhrobní kámen, kde je vyryto její jméno. V den, kdy měla mít kulaté narozeniny, krásných šedesát, jsem se opět vydala na hrřbitov. Koupila jsem velikou kytku, svíčky. Stála jsem se slzami v očích a znovu se ptala, proč? Proč musela zemřít?

Začalo hrozně pršet. Nevadilo mi to. Ztratila jsem mámu, mokrá bunda už mě netrápila. Čím víc pršelo, tím víc jsem plakala. Velmi silně zahřmělo. Lekla jsem, ale nechtěla jsem od ní odejít. Možná to na někoho působí divně, ale nahlas jsem s matkou mluvila. Všimla jsem si, že jak zahřmělo,  něco se stalo s náhrobkem.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (40): Na ulici mě oslovil zvláštní muž. Myslím si, že nám dopřál miminko

Úlomek z náhrobku

Klekla jsem si k matce. Ulomil se kus náhrobku. Co teď s tím? Naprosto přirozeně jsem si ten malý kus kamene strčila do kapsy. Rozloučila se s matkou a ještě jsem se u vrat hřbitova otočila. V hlavě mi zazněl maminky hlas: ,,Všechno bude v pořádku, neboj se.“ Jestli to byla halucinace, nebo skutečnost, to vám nepovím.

V dešti jsem šla sama domů. V kapse jsem žmoulala úlomek, šlo z něj příjemné teplo. Doma jsem si ho položila vedle postele. V noci mě vzbudil matky hlas, šeptala mi, abych už přestala truchlit. Nebyla jsem zrovna při smyslech, abych vyhodnotila, zdali je to sen, nebo ne. Byla jsem rozespalá a moje psychika na tom nebyla nejlépe. Snažila jsem se znovu usnout.

Ráno jsem se probudila s dobrou náladou. Což se od smrti matky nestalo, většinou jsem byla spíš podrážděná a zlá, Richard byl můj hromosvod. To ráno jsem ho vzbudila polibkem a otázkou: ,,Co budeš snídat, miláčku?“ Usmál se na mě plný lásky. ,,Dám si cokoliv“ a políbil mě. Začali jsme se milovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (29): V lese nedaleko naší chaty stojí starý dům, ve kterém se dějí záhadné věci

Poslala mi dítě

Náš intimní život byl po smrti maminky tabu. Dlouhé měsíce jsem sex odmítala. Richard byl velmi rád, že jsem ho konečně chtěla. Během našeho aktu jsem se na minutu zadívala na úlomek, který se v jednu chvíli zatřpytil. Cítila jsem, že je matka blízko. Její energie tu najednou byla se mnou.

Začala jsem zase chodit do práce, věnovat se svým koníčkům. Richardovi jsem se snažila předchozí měsíce vynahradit. Odvážila jsem se začít probírat fotkami, kde byla máma. Jako kdyby přišlo smíření, jako kdyby mi spadl obrovský balvan ze srdce a já zase mohla dýchat.

Když jsem skoro za dva měsíce zjistila, že jsem těhotná, nevěřila jsem tomu. Podle propočtů od lékaře to vycházelo na to období, kdy jsem si domů přinesla poprvé úlomek z náhrobku. Děkuji ti, mami.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (27): Nevěřila jsem matce, když mi říkala, že každý z nás má svého anděla strážného. Ten můj mi zachránil život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.