Andrea s manželem počítali co měsíc každou korunu, aby vyšli do další výplaty. Jejich syn to dost těžce nesl. Nemohl mít to, co ostatní. Jednoho dne ale Drahoslav vyhrál díky sázení čtyři miliony.
Kdo si myslí, že peníze dláždí cestu ke štěstí, obrovsky se plete. Pro naši rodinu znamenala výhra v loterii zkázu.
Manžel deset let sázel
S Drahoslavem (40) jsme nikdy neměli peníze nazbyt. Já byla obyčejná prodavačka, manžel pracoval jako skladník. Když jsme naše výdělky sečetli, dostali jsme se sotva na třicet pět tisíc čistého. Po zaplacení nájmu, inkasa a splátky na auto nám na měsíc zbývalo něco kolem dvanácti tisíc.
Z toho jsme museli nakoupit jídlo a sem tam oblečení. Kdo tím trpěl asi nejvíc, byl náš syn David (15). Nemohli jsme mu dopřát chytrý mobilní telefon nebo nové sportovní boty. Ve škole byl kvůli tomu za outsidera. Na druhé straně měl střechu nad hlavou, nechodil zanedbaný nebo hladový. Jen jsme si nežili v luxusu. Já se s naší situací naučila žít, takže jsem ve změnu ani nedoufala.
Co mě občas štvalo, bylo manželovo věčné sázení. Přišlo mi to jako zbytečné vyhazování peněz. ,,Stejně nikdy nevyhraješ, tak za ty peníze raději nakup,“ nadávala jsem mu pokaždé, když nesl tiket do trafiky. ,,Jednoho dne, až vyhraju, mi budeš děkovat, že jsem to nevzdal,“ tvrdil Drahoslav. Vzhledem k tomu, že sázel téměř deset let, jsem ve výhru nevěřila.
Výhra ho změnila
Pak se to stalo! Po letech sázení se na nás usmálo štěstí. Manžel vyhrál čtyři miliony korun! Hned začal mluvit o tom, co všechno si pořídíme. ,,Koupím si nové auto. Nechám nám konečně postavit domeček. Budeme si žít jako králové,“ radoval se ještě měsíc po výhře. Sotva nám peníze přistály na účtu, začal rozhazovat.
Oblékl se minimálně za padesát tisíc, Davidovi koupil nový telefon a počítač. Ten ho uprosil ještě na zbrusu nový šatník. Mě obdaroval šperky a novou myčkou. Snažila jsem se ho brzdit. Myslela jsem si, že budeme peníze investovat. Třeba do bytu, který budeme pronajímat, aby z toho byl další příjem. Manžela ale peníze zcela zaslepily.
Zaplatil nám nesmyslně drahou dovolenou. Ne že by se mi v Dubaji nelíbilo, ale nikdy jsem netoužila po přepychu. Drahoslav se najednou začal ulévat z práce. Často si bral neplacené volno. Jezdil po městě a utrácel naše peníze. Jednoho dne přivezl domů auto, které stálo rovný milion korun. ,,Na co tak drahé auto? Nepřeháníš to už trochu?“ rozčilovala jsem se.
Jsme tam, kde jsme byli
Ani jsem se nenadála a na účtu zbyl milión a půl. To už nebylo ani na dům či byt. Drahoslav ale dál utrácel. Kupoval si vymoženosti, které ani nepotřeboval. Jen chtěl ukázat, že na to má. Syna si díky tomu omotal kolem prstu. Byli proti mně dva. Moje řeči o tom, že bychom měli peníze šetřit, nikoho nezajímaly. Největší šok jsem zažila, když jsem zjistila, že dal manžel výpověď.
Uběhl rok a z výhry nezbylo nic. Drahoslav všechno prošustroval. Aktuálně hledá novou práci. Ze svého platu prodavačky nemám šanci rodinu uživit. Manžel proto musí postupně prodávat věci, které si nakoupil. To ale není to nejhorší. Já si uvědomila, že žiji devatenáct let s někým, koho vlastně pořádně neznám.
Co když to není tak, že peníze manžela zkazily. Jen ukázaly jeho skutečný charakter. Mohu se na něj vůbec ještě spolehnout?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.