Andrea (42): Koupili jsme dům, kde zemřel člověk. Ukazuje se, že to byla chyba

O tom, že bydlíme v domě, kde zemřel člověk, jsme věděli od začátku. Přesto jsme se do něj nastěhovali a věřili, že to na náš život nebude mít vliv. Dlouhých pět let to tak bylo. Teprve nedávno, když jsem zůstala na víkend sama doma, jsem viděla něco, z čeho mě bude ještě dlouho mrazit.

Mohlo by Vás zajímat:

Bernardeta (26): V domě mých rodičů straší, ale jsem jediná, kdo si to myslí

Koupili jsme dům, kde došlo k sebevraždě

Dům se nám líbil natolik, že nás od jeho koupě neodradil ani fakt, že se v něm kdysi někdo oběsil. Šlo o původního majitele domu. Jeho syn, který nám dům prodával, se dušoval, že nás i tak čeká klidné bydlení. Působil velice věrohodně a my si dům s velkou pompou koupili.

Celý jsme ho vyklidili a nenechali v něm jedinou původní věc. Možná jsem podvědomě měla strach, že by to mohlo případného ducha lákat. Dům jsme si vymalovali a přetvořili k obrazu svému. První čtyři roky se nám žilo víc než krásně.

K domu patří velká zahrada, která se stala útočištěm především pro naše dvě děti. S manželem Petrem (46) jsme si libovali, jak dobře jsme udělali, když jsme si dům pořídili. Našli jsme v něm skutečný klid a všichni byli nad míru spokojení.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdislava (62): V domě po tchánovi straší. Až když jsem našla jeho deník, zjistila jsem proč

Spatřila jsem v domě stín

Zlom přišel minulý rok na podzim. Měli jsme jet celá rodina na hory. Já ale ochořela, a tak, aby děti nepřišly o zábavu, odjel s nimi Petr sám. Já zůstala od čtvrtka do pondělí doma sama. Bylo to vůbec poprvé. První dva dny jsem víceméně prospala v horečkách. Lépe se mi udělalo až v sobotu v podvečer.

Zvedla jsem se z postele a došla si uvařit čaj. Zachumlaná v dece jsem se uvelebila v obýváku a pustila si televizi. V jedné chvíli před obrazovkou prošel stín. Leknutím jsem pustila na zem hrníček s čajem a opařila se. Hned jsem běžela k vypínači a rozsvítila. Rozhlížela jsem se po obýváku a hledala, co to bylo.

Když jsem se podívala na podlahu, na parketách jsem viděla otisky chodidel. Moje nebyly, protože byly o dost větší. Prošla jsem celý dům, abych se ujistila, že v něm skutečně nikdo není. Znovu jsem usedla k televizi a s nožem pod polštářem byla připravená jednat. Po další chvíli jsem zahlédla postavu mezi futry. Stála tam a dívala se na mě zlýma očima.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (28): Často vídám ducha přítelova otce. Vysvobodit ho nejspíš dokáže jen můj partner

Už se v domě necítím tak klidně

Během vteřiny ale zase zmizela. Strachy jsem běžela do ložnice, kde jsem se zamknula a až do rána nevylezla. Po ránu jsem ostražitě vykoukla ze dveří, ale nikoho jsem nespatřila. Opětovaně jsem prolezla celý dům a snažila se přijít na to, co nebo kdo mě večer před tím rušil. Na nic jsem nepřišla.

Když se manžel s dětmi vrátil domů, všechno jsem mu vyprávěla. Moc mi nevěřil a spíše moje vidiny svaloval na horečku. Těžko jsem ho přesvědčovala o tom, že to nebylo z nemoci, ale že tu někdo byl. Bez jeho vědomí jsem se spojila se synem zemřelého majitele domu. Přiznal se mi, že když v domě krátce po otcově smrti bydlel, zažil něco podobného. Bydlíme tu stále, ale přiznám se, že už si tak klidná nepřijdu. Jedním okem neustále sleduji, zda tu postavu zase nezahlédnu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (23): Kartářka mi potvrdila to, co si myslím celý život. V mém domě se usadili duchové

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.