Aneta (30): Kamarádka mi hlídala dceru. Když jsem slyšela, co jí říká, zhrozila jsem se

Když jsem byla v pátém měsíci těhotenství, opustil mě přítel a já nebyla daleko od zhroucení. Jedinou útěchu jsem měla v mámě, která ale bydlí daleko, a ve své nejlepší kamarádce Zuzaně.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (30): Mám doma potížistu a rváče. Je to nesnesitelné, nemůžu s ním nikam jít

Byla mi oporou

Po porodu jsem překvapivě všechno zvládala a Zuzka nás často navštěvovala. Chodily jsme ven s kočárkem a ona občas malou zabavila, abych si na hodinku zdřímla. Nedávno malé byly čtyři měsíce a mně se ozvali z práce, jestli bych jim nemohla pomoci, protože toho mají před Vánoci hodně.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (27): Narodilo se mi miminko, ale já chci svůj život zpět. Všichni mě za to odsuzují

Nabídla se, že ji pohlídá

Říkala jsem o tom Zuzce, ale nenapadlo mě o tom ani uvažovat. Adélka byla malá, ale Zuzka mě tlačila, ať to vezmu. „Přijdeš na jiné myšlenky, budeš mít trochu peněz navíc a tu chvíli malá vydrží.“

Tak jsme se nakonec v práci dohodli, že tam do Vánoc budu chodit maximálně dva dny v týdnu na čtyři hodiny. Vyšli mi vstříc časově a zdálo se to opravdu dobré, protože z toho půlku Adélka prospala. První odloučení jsem snášela špatně, nikdy jsem bez ní dlouho nebyla, ale Zuzka mi posílala fotky, jak spí nebo jak si hrají, a já se uklidnila.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (35): Nejsem jako moje kamarádky. Nechci mít dítě a ony mě kvůli tomu pomlouvají

Zhrozila jsem se

Když jsem jednou odcházela do práce, ve dveřích jsem si vzpomněla, že nemám telefon, tak jsem se vrátila. Slyšela jsem Zuzku, jak malé říká: „Kde je maminka? No tady je. Kde je maminka? No tady, ano, tady jsem.“ Zdálo se mi to divné, ale neměla jsem čas to zrovna řešit, byla jsem vděčná, že mi pomáhá a malá je v klidu. Při dalším odchodu jsem ale chtěla vědět, jestli to zase bude říkat, a tak jsem potají poslouchala.

„Kuk na maminku. Brzy už budeme jenom spolu, už ti chystám pokojíček. No ano, pokojíček. Utečeme daleko a už tě nikomu nedám. Jsi moje holčička.“ Jak jsem to slyšela, udělalo se mi strašně zle. Vtrhla jsem dovnitř a vzala jí Adélku z náruče. Zuzana dostala hysterický záchvat, proč jí dítě beru, a já byla v šoku, co se s ní děje. Musela jsem ji na sílu vyhodit a vyměnit zámky. Netušila jsem, že je takhle psychicky narušená, a při představě, že mi chtěla ukrást dítě, mě bolí srdce. Práci jsem zrušila a od Adélky se nehnu ani na krok.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (34): Manželka miluje jen naši dceru. Od té doby, co se narodila, jsem pro ni vzduch

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.