Daně se nedávno narodilo miminko, ale místo radosti ji zachvátil smutek a ona se kvůli tomu cítila špatně. Když začala nahlas říkat, jak se cítí, všichni ji za to odsoudili.
Nikdy jsem nebyla ten typ, který by se zvědavě koukal do kočárků a rozplýval se. Přesto, když jsem otěhotněla, říkala jsem si, že to je asi dobře.
Anna (27): Zradila mě nejlepší kamarádka. Vše podřizuje jen tomu svému miminku
Nepočítala jsem s tím
S přítelem jsme spolu byli dva roky, a i když mi to přišlo trochu brzy, brala jsem to zodpovědně. Jít na potrat by mě nenapadlo. Plánovala jsem pracovat co nejdéle, jenže pak přišly komplikace a já musela být od pátého měsíce doma. Na běžném vyšetření mi totiž doktorka oznámila, že už můžu rodit a musím okamžitě ležet nebo půjdu do nemocnice. To pro mě byla muka.
Nejsem jako ostatní matky
S brekem jsem volala Davidovi, aby pro mě přijel, a nestihla jsem se ani rozloučit v práci. Byl to pro mě šok. Měla jsem nedodělané zakázky a přišla jsem si naprosto neschopná. David si vzal na začátku dovolenou a dohlížel na to, abych nic nedělala. A tím nic myslím opravdu nic. Já jsem od té doby své těhotenství nesnášela a měla jsem deprese.
Když se narodil Tomáš, strašně se mi ulevilo, že už je to za mnou. Mateřská láska se ale nedostavila a já jsem na něj kolikrát koukala a říkala si, kdy to přijde. Starala jsem se o něj, ale i David si všiml, že to dělám jako robot.
Jsou to pro mě muka
Nemyslím na nic jiného než na svou práci. Toužím se vrátit zpět, vést smysluplné rozhovory s kolegy a nejen přebalovat plíny. Cítila jsem se kvůli tomu hrozně a pak jsem našla diskuzi, kde psaly maminky, že to mají stejně. Davidovi jsem řekla, že se vrátím do práce a chci zase žít. Ten mi odvětil, že to nepřipadá v úvahu a pořád se kvůli tomu hádáme. Já chci ale svůj život zpátky. Měla jsem skvělou práci, dobré vyhlídky a najednou jako bych se propadla hluboko do propasti, ve které se topím.
Není to tak, že své dítě nemám ráda, jen mi činí radost úspěch a uznání lidí v práci a ne celodenní žvatlání a nekonečné opakování těch stejných věcí. David a moje rodina mě za to odsuzují, říkají, že jsem krkavčí matka, ale já si myslím, že by se o tom mělo mluvit. Neměla jsem mateřské pudy a asi jsem je měla poslechnout, takhle se trápíme všichni.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.