Anička (32): Nerozhodného přítele jsem musela požádat o ruku sama. Nebýt toho, nikdy bych se nevdala

Už když jsem byla malá holka, často jsem si doma hrávala na to, že se vdávám. Snila jsem o tom, jak budu mít jednoho dne velikou svatbu, na které budu za princeznu. Aby se tak v dospělosti stalo, musela jsem svého přítele Libora (33), se kterým jsem osm let, požádat o ruku sama. A ještě že jsem to udělala. Vylezlo z něj, že by se k tomu nikdy neodhodlal.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (32): Žádost o ruku rozhodně nedopadla podle plánu. A může za to moje matka

O svatbě jsem snila už jako malá holka

Myslím, že bych ještě dneska našla ty šatičky, které jsem si spíchla ze starých záclon. Ve svém pokojíčku jsem si hrála na svatební obřad. Panenky měly představovat svatebčany, veliký hnědý medvěd byl náš oddávající. Za manžela mi šel veliký plyšový králík. Na svatbu jsem si hrála snad každý den.

Pouštěla jsem si k tomu svatební písně a snila o tom, jak se to jednou celé stane skutečností. Od svého snu o veliké svatbě jsem neupustila ani v dospělosti. Já vlastně roky hledala jen vhodného kandidáta na manžela. Před seznámením s Liborem jsem měla jen jeden delší vztah. Jenže bývalý se k ničemu neměl, a tak jsem šla o dům dál.

Když jsem se seznámila s Liborem, jevil se jako Pan dokonalý. Sdílel podobné názory, měl rád stejné věci a nebál se mluvit o dětech. Podvědomě jsem cítila, že právě Libor je ten, s kým chci prožít svůj veliký sen. Vzhledem k tomu, že jsem o něj nechtěla přijít, touhu po vdávání jsem nejdřív co nejvíc potlačovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Marika (24): Přítel podlézá mému otci, ten ho za to nesnáší. To nejhorší však přišlo až u žádosti o ruku

Žádost o ruku dlouho nepřicházela

První tři roky jsem o svatbě vůbec nemluvila. Užívala jsem si náš vztah a tajně si Libora namotávala. Po dalších letech jsem do toho občas rýpla. „Až se jednou vezmeme, kde to vlastně bude?" chystala jsem si nenápadně půdu. Libor odpovídal neurčitě, skoro až bez zájmu. Vzhledem k tomu, že mi táhlo na dvacet osm a já cítila, že je čas, začala jsem téma svatby otvírat čím dál tím častěji.

Někdy jsem měla za to, že je to tak okaté, že žádost o ruku už musí být za rohem. Dokonce jsem si jednou myslela, že už je to tady. Libor mě pozval na romantickou večeři a já si myslela, že se to stane právě ten večer. Nestalo. Jen mi chtěl oznámit, že dostal v práci přidáno a chce si vzít auto na leasing.

Moje naděje na svatbu zhasla. Nechtěla jsem se vzdát a začala jsem být ještě víc čitelná. Libor se ale nechytal. Buď to záměrně ignoroval, nebo vážně nepoznal, co se mu snažím naznačit. Když už do mě začaly rýpat i kamarádky, vzala jsem celou situaci do vlastních rukou. Rozhodla jsem se, že Libora požádám o ruku sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (29): Zásnubní prstýnek mi spadl do odpadků, nikdy jsme ho nenašli. Na svatbu můžu zapomenout

Požádala jsem přítele o ruku

Stalo se to na konci tohoto léta. Jeli jsme na dovolenou do Itálie. Benátky oba milujeme. Přibalila jsem si prstýnek a doufala, že se to povede. Když jsme pluli na lodičce, poklekla jsem. Libor znejistěl a v jednu chvíli se dokonce zdálo, že snad skočí do vody. „Libore, vezmeš si mě?" zeptala jsem se vážně.

Rozhlížel se na všechny strany a pak řekl hodně nahlas: „Ano!" Rozesmál se na celé kolo. „Ty jsi vážně šílenec. Ale krásný šílenec. Miluju tě," dodal a políbili jsme se. Později se přiznal, že je vlastně rád, že jsem to vzala na sebe. Prý by se možná nikdy nerozhoupal. Teď už společně plánujeme svatbu mých snů. Beru si svého stydlivého králíčka...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Josefína (24): Je svatba opravdu dobrý nápad? Možná jsem řekla ano z nesprávného důvodu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.