Julie (29): Zásnubní prstýnek mi spadl do odpadků, nikdy jsme ho nenašli. Na svatbu můžu zapomenout

Dva roky společného soužití s Karlem (27) mě připravily snad úplně na všechno. Myslela jsem si, že ho znám velmi dobře. I z toho důvodu jsem mu na žádost o ruku řekla ano. Jenže to, co se stalo, když jsem ztratila zásnubní prstýnek, jsem nečekala.

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (32): Oznámila jsem rodině, že se budu vdávat. Sestra se mnou od té doby nemluví

Řekla jsem mu ano

Svatbu jsme měli naplánovanou na toto léto. Nic z našich plánů bohužel nevyšlo. A to kvůli mé neopatrnosti. Zásnubní prstýnek, se kterým mě Karel před rokem žádal o ruku, byl nádherný. Byl z bílého zlata a na sobě měl krásný modrý diamant. Bylo jasné, že za něj Karel musel utratit spoustu peněz.

Měl však jeden malý háček. Byl velký a neustále mi klouzal z prstu. Proto jsem ho moc často nenosila. Nechtěla jsem, abych ho někde ztratila. Mohla jsem si dojít do zlatnictví, aby mi ho zmenšili, ale pořád se něco dělo a já jsem návštěvu neustále odkládala. Nakonec se mi to stalo osudným.

Mohlo by Vás zajímat:

Vítek (30): Moje platonická láska zrušila zasnoubení. Ihned jsem jí vyznal své city a nestačil se divit

Ztratila jsem zásnubní prstýnek

Před třemi měsíci jsme šli s Karlem do divadla. Jelikož jsem se chtěla líbit, ke společenským šatům jsem si vzala i zásnubní prsten. Počítala jsem s tím, že budu dávat pozor, aby mi nesjel z prstu. Když jsme po představení šli domů, oba jsme měli hlad. A tak jsme si v nedalekém fast foodu koupili něco malého k snědku. Celou dobu jsme se bavili o představení a nadcházející svatbě.

A když jsem vyhazovala zbytky jídla, prstýnek mi sjel z prstu přímo do koše. Začala jsem ihned panikařit a prosila Karla o pomoc. A tak jsme se uprostřed rušné ulice začali přehrabovat v odpadkovém koši, který se nevyvážel nejméně týden. Byl to vážně hnus, ale prstýnek jsme i přesto nenašli.

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (34): Snoubenka se mě ptala, jak bych žil, kdyby umřela. Nakonec ze svatby sešlo

Znamenalo to náš konec

Karel začínal být čím dál tím naštvanější. „To sis nemohla na něj dávat víc pozor? Teď se tady hrabeme v odpadcích jak nějací dva bezdomovci. Jsi vážně neskutečná. Kdyby sis vůbec uvědomovala, kolik mě ten prstýnek stál, tak by sis ho vážila víc,“ řval na mě na ulici plné lidí.

Když jsme prstýnek nenašli, bylo jasné, že je toho na něj moc. „Ty jsi ho určitě ztratila schválně. Vypadá to, jak kdyby sis mě vůbec nechtěla vzít,“ vyšlo z něj. To už jsem si nenechala líbit. Emoce z nás obou úplně sršely a řekli jsme si toho opravdu hodně. V podstatě jsme se obviňovali snad úplně ze všeho a o prstýnek už ani nešlo. Po téhle eskapádě bylo jasné, že ke svatbě nakonec nedojde.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (32): Žádost o ruku rozhodně nedopadla podle plánu. A může za to moje matka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.