Anna (24): Po nocích slýchám kroky a cizí dech. I když bych měla, nedokážu to ukončit

Dokud jsem bydlela s rodiči, můj život byl v pořádku. V době, kdy jsem se od nich odstěhovala, se něco změnilo. Možná proto, že mi ve stejném čase umřela babička, kterou jsem nade vše milovala. S její smrtí se pojí jedna věc, kterou nedokážu vyřešit.

Mohlo by Vás zajímat:

Evženie (27): Babička umřela před mým narozením, přesto jsme se nakonec za zvláštních okolností setkaly

Když babička umřela, něco se změnilo

Jako dítě jsem byla u babičky prakticky pořád. Vyzvedávala mě ze školky, později i ze školy. Trávila se mnou veškerý volný čas. Chodila jsem k ní, i když jsem nemusela. Jenom vedle ní jsem si připadala úplná. Když jsme měli ve škole malovat svoji rodinu, já namalovala jen babičku Růženu. Vnímala jsem ji jako maminku, nejlepší kamarádku, sestru.

Byla mojí nedílnou součástí, což se projevuje i teď, když už nežije. Před čtyřmi lety jsem se stěhovala od rodičů. Záměrně jsem hledala bydlení tak, abych byla blízko babičce. Jenže ta zčistajasna zemřela. Našla jsem ji doma bez známek života. Selhalo jí srdíčko. V ten den, kdy navždy odešla, se zlomilo i něco ve mně.

Všechno jako by najednou bylo šedivé. Dny se staly utrpením. Chodila jsem ulicemi jako zombie. Dokola se ptala proč. Proč zrovna ona? Měly jsme ještě tolik plánů! I když už babička měla svůj věk, žila jsem v tom, že se těší dobrému zdraví a nás čeká ještě mnoho společných zážitků. Takhle jsem si musela připustit, že mi nikdy nepůjde na svatbu, nepochová si pravnouče.

Mohlo by Vás zajímat:

Nora (26): Umírající babička mě chtěla varovat před přítelem. Zvolila k tomu zvláštní způsob

Někdo se ke mně v noci sklání

Krátce po její smrti mě začalo trápit spaní. Jdu spát a už předem vím, že neusnu. Když už se dostanu do fáze lehké spánku, brzy se probudím a slyším cizí dech. Byt se během noci mění v mrazák. Kolikrát chci vsát a zapnout topení, ale tělo mě neposlouchá. Neovládám končetiny, nemohu mluvit.

Musím jen tiše ležet a pozorovat, jak se mi někdo prochází po pokoji. Vždy si uvědomím, že jsem vlastně v pasti. Představte si, že ležíte v místnosti. Na sto procent víte, že tam jste sami. I tak ale zřetelně slyšíte kroky. Ty obcházejí vaši postel. Cítíte, jak se k vám někdo sklání a dýchá na vás. V tu chvíli jste k smrti vyděšení.

Nechala jsem to zajít příliš daleko. A to tak moc, že jsem měla pocit, že tomu nedokážu čelit. Podvědomě jsem tušila, kdo to je. Babička mohla být jedinou duší, která mě navštěvovala. Jenže už se to nedalo snést. Musela jsem vyhledat pomoc.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (30): Babička měla podle lékařů umřít. Místo toho se stalo něco nepochopitelného

Dokud babičku nenechám jít, nebude mít klid

Doma mě několikrát navštívila žena, která měla duši identifikovat. Jejím druhým úkolem bylo, aby mi pomohla se jí zbavit. Nebylo pro mě překvapením, když mi potvrdila, že jde skutečně o babičku Růženu. ,,To vy ji tady držíte,“ prozradila mi žena. ,,Ona se vás drží, protože jste jí nedovolila odejít na druhý břeh. Je to ve vás,“ naznačila.

,,Když dovolíte, aby dosáhla klidu, bude po všem. Jen to musíte vážně chtít,“ poradila mi. Našla jsem řešení, ale ne odvahu to udělat. Uvědomila jsem si, že ještě nejsem připravená, aby ode mě odešla. Teď, když s určitostí vím, že je to ona, nechci se jí zbavit. Už neprožívám takový strach. Ještě bych se chtěla těšit z její přítomnosti. Je to ale sobecké, protože její duše si zaslouží odpočinek. Musím ji nechat jít.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zlatuše (23): Ve snu se mi zjevila zesnulá babička. Kromě útěchy mi přinesla i varování

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.