Anna a Beáta byly nejlepší kamarádky už od základní školy. Když Beáta otěhotněla, Anička se těšila, že bude jako teta. Plány se ovšem změnily hned po narození miminka. Beáta se věnuje jen dítěti a na přátelství jí nezbývá čas.
S Beou se známe už od mateřské školky. Na základce jsme spolu seděly v lavici a šly jsme i na stejnou střední školu. Byly jsme nerozlučná dvojice a věděly o sobě úplně všechno. Po škole jsme si každá našla práci a navštěvovaly se, co nejvíce to šlo. A když to nešlo, alespoň jsme si po nocích dlouze telefonovaly.
Těšila jsem se, že budu teta
Když mi jednoho dne Bea oznámila, že čeká s Vaškem miminko, rozbrečela jsem se dojetím. Tolik jsem jí to přála! Společně jsme vybíraly jména a výbavičku. Bea porodila chlapečka Jáchyma. Bylo to tři dny po Silvestru. Poslala mi fotku a já si na jeho zdraví dala panáka. Chtěla jsem je jít ihned navštívit, ale zrovna byl zákaz návštěv kvůli chřipce. A tak jsem čekala, kdy je konečně pustí domů.
Nebyla jsem už pro ni důležitá
Jenže tehdy se to zlomilo. Věděla jsem, že to teď pro ni bude náročné, ale ona už si se mnou nechtěla ani povídat. Nejdříve říkala, že během šestinedělí se nebude s nikým vídat, aby se sžila s malým a odpočinula si. Po skončení šestinedělí jsem jí napsala, že bychom mohly na procházku s kočárkem. Odpověděla mi až za dva dny, že je venku zima.
Dala jsem jí pár dní čas a pak jí chtěla zavolat. Nebrala mi to a napsala jen, že uspává. Prosila jsem, ať zavolá, jak bude moct, ale to se nestalo. Vždy mi napsala až za pár dní, že buď usnula, nebo že malý pláče a neslyšela by mě. Chtěla jsem jen vědět, jak vše zvládá. A také mi chybělo si s ní prostě popovídat jako dřív. Ona mi jen napsala: "Nechápeš, že mám teď dítě? Na povídání nemám čas.“
Přišla jsem o ni
Když měl Jáchymek půl roku, ani tehdy se mnou nechtěla mluvit. Jednou jsem se jí dovolala, ale hovor trval asi minutu, během které byl slyšet stále jen křik a pak to položila. Napsala jsem tedy Vaškovi, jestli bych se mohla zastavit, jen na chvilku. A on napsal, že ano. Ale za chvíli mi přišla zpráva od Beáty, ať nechodím, že má doma nepořádek a stejně bude krmit, koupat, uspávat. Prostě na mě zanevřela. Přitom já bych jí ráda pomohla. Vždyť jsem se na to tolik těšila.
Nemám chuť se dál vnucovat. Chápu, že miminko je něco nového a náročného, ale byly jsme jako sestry a Bea se teď ke mně chová, jako kdybych byla cizí. Moc mě to mrzí. Možná, že až bude Jáchym v pubertě, že si na mě konečně vzpomene.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.