Lucie má partnera, se kterým se cítí milovaná, a hlavně je finančně zabezpečená. Věkový rozdíl mezi nimi je však poněkud větší, než je obvyklé. Rodina ji za to velmi odsuzuje.
Když jsem byla malá, táta od nás odešel a my zůstaly s mámou samy. Finančně jsme na tom vůbec nebyly dobře, vypomáhala nám babička s dědou. Máma měla dvě práce, aby nás uživila. Táta platil alimenty jen tehdy, kdy se mu chtělo - a byla to ta nejmenší možná částka. Nikdy jsme si nedopřály dovolenou u moře, nekupovaly si nové věci. Po hodně dlouhé době si maminka našla nového přítele a byla konečně šťastná.
Netradiční rande
To už jsem pracovala několik let jako servírka v restauraci. Jednoho dne jsem obsluhovala staršího pána. Byl to takový charismatický elegán a obědval sám. Dal se se mnou do řeči a řekla bych, že i lehce flirtoval. Od té doby docházel každý den a vždy mi nechal velice slušné spropitné. Začal se mi líbit. Jmenoval se Karel a byl přesně o třicet let starší než já. Vůbec byste to na něm ale nepoznali - vypadal vážně dobře. Mně v tu dobu bylo devětadvacet.
Nakonec jsem mu dala svoje číslo a on mi druhý den zavolal. Líbilo se mi na něm, že to není žádný mladý frajer, ale že je pozorný a naslouchá mi. Bylo vidět, že se mu líbím. Co se týče partnerů, nemohu si moc vybírat, takže mi dělalo dobře, že on by byl za mladou holku vděčný a nepodvedl by mě. Když mě vezl domů ve svém luxusním autě, věděla jsem, že tohle je přesně ten život, který chci. Už nikdy jsem nechtěla zažít bídu.
Milena (28): Jsem pořád panna. Dlouho jsem čekala a teď se každý bojí (+AUDIO)
Luxus, o kterém se mi ani nesnilo
Karlovi se nezamlouvalo, že žiji v bytě s kamarádkou. Nabídl mi, abych se nastěhovala k němu. Neváhala jsem. Měl nádhernou vilu s bazénem a zahradou. Bylo to jako sen. Na věkový rozdíl jsem nemyslela ani v nejmenším. Dokonce jsem přestala chodit do práce, Karel mi to sám navrhl.
Jednoho dne jsem k nám pozvala mamku, aby viděla, že se mám dobře a nebála se o mě. Přijela a byla v šoku, v jakém blahobytu žiji. "Mami, tohle je Karel," seznámila jsem jí svého vyvoleného. A mamka moc nechápala: "Těší mě. A vy jste tatínek…" marně hledala jméno.
Přišlo mi to komické. Zasmála jsem se, že to je MŮJ Karel. Ale ona se úplně vyděsila. Vzala si mě stranou a říkala, že by to mohl být věkově její partner a ne můj.
Každá pohádka jednou skončí
Ano, kdybych si mohla vybrat, jestli budu mít totožný život, ale s mladým krásným chlapem, neváhala bych. Ale mladí krásní chlapi mě nechtěli a u Karla jsem měla jistotu, že mě neopustí. A nemusela jsem se strachovat o peníze, protože mě zahrnoval luxusem. Mamka o tom ale nechtěla ani slyšet. Vyčítala si, že to způsobila naše chudoba. Hrozně jsme se pohádaly.
Přesto jsme spolu zůstali, mně je čtyřicet a Karel právě slavil své sedmdesáté narozeniny,. Je pravda, že teď už to taková pohádka není. Zdravotně na tom není dobře, děti nemáme, na to se cítil příliš starý a navíc má dvě z předchozího vztahu. A svatbu jsme také neměli. Biologické hodiny mi už dávno tikají, ale zase je mi hloupé ho na stáří opustit. Je to asi daň za život v luxusu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.