Aničku požádal její přítel Filip o ruku a domluvili se, že konečně musí seznámit své rodiny. Jenže když k tomu došlo, žádná svatba se nekonala. Jaká hrůza se tam odehrála?
Filipa jsem poznala v květnu a už na konci léta bydlel u mě. Na setkání s rodiči jsme ale nepospíchali. Já už mám jen tátu, maminka umřela před pěti lety. Filipa jsem mu představila na Štědrý den a přítelovy rodiče jsem poznala po Novém roce.
Uzavřeli jsme sázku
Potom jsme s Filipem uzavřeli sázku. Přítel tvrdil, že do konce ledna zruší nouzový stav. „Jestli ho nezruší, tak si tě vezmu. Když nám to spolu klape, není co řešit,“ vybafl na mě a já jsem souhlasila. Samozřejmě, že nouzový stav byl opět prodloužen a Filip vytasil prstýnek. Bylo jasné, že to plánoval dopředu, a já jsem byla nadšená.
Domluvili jsme se, že musíme seznámit jeho rodiče s mým tátou. „Tak já to domluvím na sobotu. Přespíme pak všichni u našich,“ oznámil mi Filip a už začal akci plánovat. Dorazili jsme i s tátou na oběd a po něm jsme všem oznámili naši šťastnou novinu.
Taťka do sebe klopil jednoho panáka za druhým
Filipova máma Bětka hned šla pro slivovici. „Tati, moc nepij, jo?“ špitla jsem. Taťka totiž loni prodělal rakovinu a museli mu odebrat jednu ledvinu. Teď mají podezření na metastázy, takže musí na různá vyšetření. Táta si dal panáka a Bětka mu nalila druhého. Asi bych to tolik neřešila, kdyby do něj hned nestrkala. „Tak dělej, kopni to do sebe. To jsi chlap?“ pobízela ho a čekala, aby mu mohla dolít.
Bohužel táta se přemluvit nechal. Vím, že je dospělý a zodpovědný za své chování, přesto jsem všem důrazně řekla, aby brzdili, protože je táta po rakovině a asi má další nádor.
Nikdo nechápal, že je to špatně
Takovou reakci ostatních jsem ale nečekala. „Smrti se nesmíš bát,“ smáli se. Vtom jsem si vzpomněla na mámu a táta evidentně taky, protože třetího panáka vypil na ex. Byla jsem vzteky bez sebe a vzala jsem si Filipa stranou. Do té doby hodný chlap se proměnil v burana. „Nech toho, vždyť pije malý panáky,“ řekl.
Jenže když načali druhou flašku, šla jsem tátovi ustlat. Když jsem se vracela, slyšela jsem Bětku, jak ho popichuje: „Vypiješ to, nebo jsi srab?“ Pomohla jsem mu vstát, ale on nebyl vůbec schopen jít, netrefil se ani do futer. Byl to hrozný pohled, ale reakce rodičů a Filipa mě dorazila: „Ježiš, vždyť se nic nestalo. Proč kazíš zábavu?“
„Protože je nemocnej! Copak to nikdo nechápete?!“ rozčilovala jsem se. A „tchán“ tomu nasadil korunu: „Na něco umřít musí!“ A to mimochodem věděli o mojí mamce. Ano, táta si za to může sám, ale když vím, že je někdo nemocný, nebudu do něj tlačit alkohol. Přítelovi rodiče mě zklamali, ale víc mě ranil Filip. Svatbu jsem musela zrušit. Filip bydlí u rodičů a já teď veškerý čas věnuji pouze tátovi.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.