Klára byla hodně smutná, když manžel před rokem zapomněl na její narozeniny. Letos doufala, že bude vše jinak, ale marně. Pavel je zase ignoroval, ale na kamarádovu oslavu si vzpomněl. Jak se Klára zachovala?
Před rokem jsem během prvního lockdownu slavila kulatiny. Žádnou velkou párty jsem neplánovala, chtěla jsem udělat jen dobrou večeři a strávit večer se svým manželem. Potřebovali jsme to jako sůl.
Potřebovali jsme romantický večer
Svatbu jsme měli teprve před dvěma lety, ale už jsme měli slušnou krizi. Byla jsem přesvědčená, že se ten večer zase sblížíme, ale marně. Pavel si nevzpomněl. Ještě jsem si myslela, že jede něco koupit, protože se odpoledne divně usmíval a tvrdil, že si „musí něco zařídit“. K mému překvapení ale přijel až ve dvě ráno, kdy ho přivezla manželka jeho kamaráda.
Druhý den se strašně divil, proč jsem naštvaná, a když jsem mu řekla, že jsem měla narozeniny, málem mu vypadly oči z důlku. Oslavu jsme si ale nevynahradili. Pohltila nás práce a já z toho byla smutná, pořád jsem čekala, že za mnou přijde alespoň s blbou kytkou.
Vypadalo to, že letošní narozeniny si užijeme
Teď mě čekaly další narozeniny, opět v lockdownu. Kdo by to byl řekl, že ta lapálie s koronavirem bude tak dlouho trvat. Navíc letos je to přísnější, nemůže se ani do jiného okresu a večer je zákaz vycházení, však to znáte.
Tudíž jsem šla nakoupit maso, šampaňské a udělala jsem chlebíčky. Pavel dělal celý den dřevo, a když přišel okolo šesté domů, špitla jsem na něj, že se převleču. „Jasný, já skočím do sprchy,“ zahulákal a já se těšila, že budeme spolu. Když vylezl ze sprchy, šel do ložnice a k mému překvapení se vrátil oholený a v košili.
Na mě si nevzpomněl, na kamaráda ano
„Hádej, kdo má dneska oslavu?“ mrkal na mě. Culila jsem se jak malá holka, ale on mě dokonale uzemnil. „Lukáš. Jedeš taky?“ dodal a nazouval si boty. „To nemyslíš vážně. Vždyť Lukáš má narozeniny až za pět dní!“ křikla jsem na něj v šoku.
„Ale slaví to dnes, psal mi, ať přijdu,“ ukazoval mi od něj zprávu. Nechala jsem ho jít. Tohle byla poslední kapka. Snažila jsem se jak blázen, abychom fungovali, a jediné, co jsem chtěla, bylo, abychom si sedli na moje narozeniny. V průběhu večera jsem mu napsala zprávu, jaká je oslava, a on odepsal, že skvělá. „A víš, kdo má opravdu dneska narozeniny? Já. Ale dárek dostaneš ty, až přijdeš,“ odepsala jsem a vypla jsem si telefon.
Naházela jsem oblečení do kufrů, nádobí, koberečky a stolek jsem narvala do auta a jela k mámě. Bála jsem se, že mě zastaví policajti, protože už bylo po deváté, ale naštěstí nic. Pavel se mi omluvil, ale nechápal, proč z toho dělám takovou vědu. Akorát mi to ukázalo, že pro něj nejsem důležitá. Věřím, že jsem udělala dobře.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.