Anna má dvě dcery z předchozího manželství, její současný manžel Aleš přivedl do vztahu syna a dceru. Děti jsou už velké a Anna by ráda spojení s Alešem naplnila ještě posledním dítětem. On se však pátému potomkovi brání.
Pod střechou máme celkem čtyři dospívající děti, ale pořád mi chybí naše společná ratolest. Připadá mi, že nejsme jedna rodina, ale dvě různé poloviny. Miminko by nás všechny mohlo propojit. Aleš (45) ale se mnou nesouhlasí.
Vždycky jsem chtěla velkou rodinu
Když jsem po rozvodu poznala Aleše a jeho dvě děti, které měl v péči, neměla jsem obavy. Vždy jsem toužila po velké rodině a rázem nás bylo šest! Naše děti si rozuměly. Nastěhovali jsme se do velkého domu, kde nikdy nebylo ticho. Moc se mi to líbilo.
Děti nám pomalu odrůstají. A jak se mi blíží čtyřicítka, napadlo mě, že mám ještě poslední šanci. Chtěla bych Alešovo dítě, abychom tak nějak zpečetili i tu naši lásku. Manžel se na to ale netváří moc nadšeně.
Rozumím tomu, že páté dítě už je nadstandard. Ale opravdu mi chybí naše společná ratolest. Ať si to přiznáme, nebo ne, každý tíhneme k těm „svým“ dětem. Přestože jsme s Alešem svoji a žijeme všichni pod jednou střechou, cítím jakési rozdělení naší rodiny.
Toužím po dalším dítěti
Na své děti jsem mnohem přísnější, kdežto na Alešovy sotva zvýším hlas. On je mnohem benevolentnější a nenutí svoje děti do učení. Já se snažím, aby se moje holky dostaly na lepší školy. A tak opravdu bazíruji na skvělých známkách.
V běžném životě nemohu přehlédnout, že Aleš dává svým dětem najevo lásku jinak než těm mým. Vím, je to naprosto přirozené, ale jsem z toho smutná. Toužím po tom, aby Aleš bezpodmínečně miloval i naše společné dítě.
„Jsi sobecká, teď ti jde jen o sebe. Uvědom si, kolik nám je. Važ si toho, že jsme všichni zdraví,“ řekl mi Aleš, když jsem na něj mírně zatlačila ohledně dalšího potomka. Ano, svým způsobem má pravdu. Přesto nedokážu svoji touhu jen tak potlačit. Možná za to mohou biologické hodiny, možná opravdu ego...
Čtyři nebo pět dětí, není to už jedno?
Nemyslím si, že jedno dítě navíc způsobí až tak zásadní rozdíl. Spíš jde o pohodlí. To bychom v dalších letech ztratili. Aleš už se těší na zasloužený klídek a já to respektuji.
Nedávno jsme si u známých s Alešem pochovali miminko a když mě tak viděl, zdálo se mi, že je trochu naměkko. Ještě tajně doufám, že změní názor. Vždyť děti tak rychle rostou a na stáří budeme rádi, že máme kolem sebe tolik blízkých!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.