Anna (43): Manžel chce poslat dceru na tábor proti její vůli. Odloučení od rodiny prý děti zoceluje

Rozárku (8) jsme poprvé poslali na tábor minulý rok, tentokrát jet odmítá. Manžel ji tam přesto chce poslat. Já si ale myslím, že bychom ji neměli nutit. Sama nemám na tábory nejlepší vzpomínky.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (45): Dcera už teď naříká, že nechce zpátky do školy. Bojím se, že ji tam čeká šikana

Na letních táborech jsem trpěla

Můj muž Michal (45) v tom má jasno - Rozárka by měla trávit minimálně dva týdny prázdnin na táboře. Rozárka ale pláče a přemlouvá nás, abychom ji tam neposlali. Letos by jela bez kamarádky, která bude celé léto u moře. Michal ale trvá na tom, že se dítě musí „zocelit“.

Uvažovala jsem nad tím, zda mě zocelily všechny ty tábory, kam mě rodiče nekompromisně poslali. Někdy jsem i měsíc trávila v krásné přírodě, ale velice nešťastná. Odpočítávala jsem dny, snažila se poslouchat vedoucí, aby si na mě nezasedli. Marně jsem si hledala kamarády a hlavně denně psala domů dopisy.

Nedávno jsem matku poprosila, aby je našla. U jejich čtení jsem se zhrozila. Tak moc jsem chtěla domů, nesnášela jsem každičký tábor. Nikdy jsem nebyla velkým oblíbencem vedoucích ani dětí, léto pro mě bylo utrpením. „Mami, jak jsi to mohla číst a nic s tím neudělat?“ zajímalo mě. „Neměli jsme tě kam dát. Museli jsme chodit do práce a navíc sis pak aspoň vážila domova...“ vysvětlila mi máma.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (36): Syn nechce trávit víkendy u táty, důvodem je jeho přítelkyně. Jak může taková ženská být učitelkou?

Odloučení od rodičů není pro děti vždy přínosem

Dospívání jsem měla komplikované. Neřekla bych, že je ze mě díky táborům lepší člověk. Na přírodu ale vzpomínám moc ráda. Na táborech jsem byla takový samorost, ráda jsem se toulala po lese. Bavilo mě i vařit na ohni. O to bych dcerku nerada připravila.

Našla jsem perfektní alternativu v podobě příměstských táborů nebo prodloužených víkendů v kempu, kde můžou trávit čas s dětmi i rodiče. Michala jsem přemluvila, abychom vyjeli společně. I on si rád upeče buřt a přespí ve stanu. Třeba si dcera tábor oblíbí a příště pojede ráda bez nás.

Naši si myslí, že děláme chybu. Říkají, že děti jsou dnes zhýčkané a ještě víc přecitlivělé. Já ale tvrdím, že jsou pořád stejné. Jen si jich více všímáme a víme, jaké hrozí důsledky. Moje máma třeba dodnes neví, že jsem ji kvůli táborům proklínala a nenáviděla. Když mě v slzách táhla s krosnou na nádraží, ztrácela jsem k ní navždy důvěru.

Mohlo by Vás zajímat:

Frederika (32): Dcera odmítá malého brášku, prý by raději měla sestru. Je to s ní k nevydržení

Nesouhlasím s manželem

Manžel dělá výjimku jen proto, že máme holčičku. V případě syna by trval na tom, že musí projít steskem po domově. „To myslíš vážně?“ nevěřila jsem vlastním uším. „Já jezdil od pěti let. Co bych byl za chlapa, kdybych fňukal po mamince...“ řekl mi Michal.

Upozornila jsem ho, že svou matku viděl naposledy před půl rokem. Řekla bych, že separace od rodiny byla velmi úspěšná. Michal si na tu svoji sotva vzpomene. Nechci děti rozmazlovat a dělat z nich chudáčky. Zároveň jim ale nemám chuť dělat ze života peklo a ujišťovat je, že budou muset celý život jen poslouchat a nic nebude po „jejich“. Hledám zkrátka nějakou zlatou střední cestu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (40): Dcera odmítá jíst, bojím se, že jde o anorexii. Nevím, co s tím mám dělat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.