Bára (40): Dcera odmítá jíst, bojím se, že jde o anorexii. Nevím, co s tím mám dělat

Letos v únoru oslavila Šarlota své patnácté narozeniny. Je to typická puberťačka. Mě ani manžela vůbec nerespektuje a nejraději je zavřená u sebe v pokoji. A když už vyleze, je na nás neskutečně nepříjemná.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (45): Dcera využívá toho, že jsme se rozvedli. Začíná mě tím pěkně štvát

Dceru ovládla puberta

Snažím se nebrat si její nálady moc k srdci. Pořád si říkám, že je to jenom období, které přejde. Že si k nám znovu najde cestu. Pevně v to doufám, protože jako holčička byla neskutečně roztomilá. Hodně jsme si rozuměly. Doufala jsem, že jí to vydrží i v pubertě. Bohužel jsem se spletla.

Asi tak před rokem mě začala ignorovat. Pryč jsou ty doby, kdy jsme spolu chodily ke kadeřnici nebo nakupovat. Teď moji roli převzaly její kamarádky. Nebylo by na tom nic špatného, je to přece přirozený vývoj. Jenže si myslím, že kamarádky mají na Šarlotu špatný vliv.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (54): Dcera mi vyčetla, že za její obezitu mohu já. Nejhorší na tom je, že má pravdu

Chce být hubená

Šarlota nikdy nebyla královna krásy. Už jako malá byla vždy maličko oplácaná. Měla ráda sladké. A i když sportovala, nikdy nebyla nejhubenější. Může za to především genetika. Já ani manžel nejsme vyloženě hubení. Jsme prostě mohutní a Šarlota to má po nás.

Nikdy jí to nevadilo. Teprve v poslední době si začínám všímat, že jí na vzhledu záleží čím dál tím víc. A postava ji začala hodně trápit. Je to určitě pod vlivem kamarádek, které jsou štíhlé jako proutky a Šarlota se jim chce podobat. Navíc když si všimnu, jaké zpěvačky poslouchá, všechny jsou to snad bývalé missky...

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (45): Našla jsem deníček své pubertální dcery. Jeho obsah mě dostal do kolen

Dcera přestala jíst

Už delší dobu pozorně sleduji, zda to na ni nemá špatný vliv. Teď se mi zdá, že se plní to, čeho jsem se obávala. Když přijde k obědu, už nejí tak jako dřív. Dá si pár soust, pak řekne, že už nemá hlad. Mám strach, že se z ní stává anorektička. To, že málo jí, pozoruji už nějaký ten týden. Když s ní o tom chci mluvit, tak na mě začne ječet, že jí nerozumím a ať jí dám pokoj. Zavře se v pokoji a nevyleze.

Ráda bych jí pomohla, ale nemám tušení jak, když se mnou o ničem nemluví a nedá si říct. Existuje nějaká možnost, jak jí pomoci?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (45): Přítelova dcera mi dělá ze života peklo. Ale já jí ukážu, zač je toho loket

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.