Anna (65): Na hřbitově jsem potkala kamarádku z dětství. Pak jsem se zděšením našla její hrob

Kdyby mi někdo takový příběh vyprávěl, asi bych mu moc nevěřila. Sama si lámu hlavu nad tím, jak je to možné, že jsem na hřbitově potkala svou mrtvou kamarádku...

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (35): Zabloudila jsem na hřbitově a nemohla najít cestu ven. Pak se přede mnou zjevila dáma v černé

Navštívila jsem maminčin hrob

Byla chladná a vlhká jarní neděle. A den, kdy by maminka měla narozeniny. Proto jsem se vydala na hřbitov, abych jí položila na hrob několik gerber. Ty měla hrozně ráda. Měla jsem na sobě teplý kabát a šálu, protože vítr byl docela chladný.

Když jsem dorazila k místu maminčina posledního odpočinku, pohlédla jsem na náhrobek a vzpomněla si na všechny ty dny, které jsme spolu strávily. Bylo mi smutno, ale rovněž trochu veselo, protože na maminku mám jen ty nejlepší vzpomínky.

Když jsem se chystala odejít, spatřila jsem starší ženu, která se šourala po hřbitově. Jakmile se přiblížila, poznala jsem v ní Jitku, svou spolužačku ze základní školy. V mládí jsme byly velmi dobrými kamarádkami, ale pak se naše cesty rozešly a já ji neviděla řadu let. Možná i několik desetiletí.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (73): Malý chlapec na hřbitově mi dal vůli žít dál. Upozornil mě na něco, co už jsem vnitřně dávno tušila

Na hřbitově jsem potkala dávnou kamarádku

Jitka byla smutná, vypadalo to, že ji něco trápí. „Ahoj, Jitko," oslovila jsem ji opatrně. Chvíli se zdálo, že nevnímá, ale pak na mě pohlédla. Její oči, které kdysi zářily jako dvě hvězdy, teď byly plné smutku a nostalgie. Byla jsem z toho poněkud zaskočená. „Jak se máš?" zeptala jsem se jí tiše.

Jitka se usmála, ale byl to smutný úsměv. „Ahoj, Aničko. Jsem ráda, že tě vidím. Mám za sebou těžké období," pronesla smutně. Čekala jsem, že mi poví, co ji trápí. Asi o tom nechtěla mluvit, protože mlčela.

Rozhodla jsem se ji trochu rozveselit a začala jsem vzpomínat na dny, kdy jsme byly malé holky. Pořád mlčela, ale chmury jí z tváře pomalu mizely. Stály jsme tam jenom chvilku, když se omluvila, že musí odejít. Už byla na odchodu, pak se ke mně otočila a já viděla, že už není tak smutná. „Děkuji za vzpomínky, Aničko," pronesla s úsměvem.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (31): Kamarádka chtěla zavzpomínat na pubertu, ale noční výlet na hřbitov nebyl dobrý nápad

Našla jsem její hrob

Zamyšleně jsem za ní hleděla. Pak zašla za roh a zmizela mi z očí. Vydala jsem se domů a pohledem bloumala po náhrobcích. V té chvíli jsem zůstala stát jako zkoprnělá. Našla jsem totiž hrob s Jitčiným jménem! Datum narození sedělo, ale bylo tam i datum úmrtí. Jak je to možné? Vždyť jsem s ní před chvílí mluvila...

Květiny na jejím hrobě byly zaschlé a neudržované. Zjevně tam již dlouho nikdo nebyl. Dala jsem to trochu do pořádku a zašla do nedalekého krámku a koupila čerstvé květy pro Jitku. Domů jsem odcházela se smíšenými pocity. Byla jsem smutná, ale zároveň vděčná, že jsem se s ní ještě jednou setkala. A v duchu jsem jí slíbila, že za ní občas zajdu...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (31): Na hřbitově jsem potkala podivnou ženu. Dalo mi to naději, že dcera je na dobrém místě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.