Antonín je vdovec, svojí Božence je stále oddaný. Samota ho nicméně zmáhá a jednou si vyšel ven s milou sousedkou Zdeňkou (72). Od té doby se u Antonína doma začaly dít podivné věci, jako by nebožka žárlila.
Po smrti Boženky mě ani nenapadlo rozhlížet se po jiné ženě. Stal se ze mě starý mládenec. Nedávno mě pozvala na procházku naše sousedka, která je také sama. Je to deset let, řekl jsem si, a tak jsem šel. Božence se to ale vůbec nelíbilo...
V mém věku už mě ženy nezajímají
Aby bylo jasno, Boženka je žena mého života a tak to zůstane. Jsem už deset let sám jako ten kůl v plotě. Když mě sousedka s jezevčíkem pozvala na partii šachů v cukrárně za rohem, souhlasil jsem. Už když jsem si bral sako, slyšel jsem cinkat křišťálový lustr. Podíval jsem se na jednu z mnoha fotografií své nebožky a řekl mírným hlasem: „Neboj se, jsou to jen šachy, žádné dostaveníčko.“
Zdenička byla pěkně upovídaná, hrálo se s ní dobře a byla to moc milá společnice. Domů jsem se vracel s tím, že si dáme schůzku zase za týden. V kuchyni jsem našel rozbitý hrneček, který patřil Božence. Věděl jsem, že je to její práce.
Boženka byla žárlivá i zamlada
Svojí manželce jsme nebyl nikdy nevěrný, ale ona na mě celičký život žárlila. Byla schopná vpadnout k nám do kanceláře bez ohlášení, což dělávala ráda ve společnosti našich dětí. Snažil jsem se ji průběžně ujišťovat, že nemá důvod žárlit, ale marně.
Myslel jsem, že se to s věkem změní. Božce se ale nelíbily ani sestry v nemocnici, nevěřila dokonce ani holičce odnaproti, kam jsem pravidelně chodíval. Raději mě stříhala sama. Sousedku Zdeňku také neměla v lásce, jako by už tehdy tušila, že se s ní jednoho dne budu přátelit.
Když mě čekala další procházka se Zdeničkou, marně jsem hledal doma zubní protézu. Po hodině jsme musel sousedce zavolat a vysvětlit jí, že nepřijdu. Zuby jsem našel ve skleničce na obvyklém místě až další den.
Poprvé v životě jsem byl na Boženku přísný
„Tak a dost, ty jedna babo žárlivá!“ vykřikl jsem a na důkaz rozhořčení schoval všechny zarámované fotografie své ženy do šuplete. Vyprávěl jsem o tom Zdeňce a tu historka pobavila, smála se na celé kolo. Prý se jí moje žena vždycky líbila, protože byla tak rázná.
Zdeňka mi poradila, abych donesl domů kytičku a nechal Boženku chvíli trucovat. Časem se prý přestane zlobit. A přesně tak se také stalo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.