Bára nikdy svoji nadváhu neřešila. Našla si přítele, který ji bral takovou, jaká je. Až když jejich mladá sousedka začala hubnout, Šimon do Báry neustále rýpal a Terezu jí dával za vzor. Bára musela rychle jednat.
Se Šimonem (28) jsme teprve dva roky, poslední půlrok spolu i bydlíme. Nikdy jsem se ve vztahu tak daleko nedostala. Ještě donedávna jsem měla pocit, že právě Šimon se má stát mým celoživotním partnerem. Je tu ale jedna věc, která mě začala znepokojovat.
Příteli moje nadváha nikdy nevadila
Možná by bylo dobré říct, že jsem trochu kulatější postavy. Při výšce 158 cm mám téměř osmdesát kilo. Vždycky jsem ze své figury měla depky, ale v dospělosti jsem si na ni zvykla. Dokonce jsem se začala mít i ráda. Pro mě je hubnutí trochu složitější, protože mám problémy se štítnou žlázou. Nebo se na to minimálně mohu vymlouvat.
Živím se jako maskérka v jednom menším divadle. Make-up je moje velké hobby. I na svůj obličej dokážu namalovat krásnou tvář. Myslím, že právě na to jsem Šimona sbalila a mojí nadváhy si nevšiml. Ne, to si dělám srandu, ale chci tím říct, že se Šimon nikdy nechoval tak, že by mu moje kila navíc vadila.
Vždycky mě hladil s láskou a něhou. I díky němu jsem získala další dávku sebevědomí. O to víc jsem teď překvapená, jak najednou otočil. Přestěhovali jsme se do města, kde máme za sousedy převážně staříky. Až na jednu výjimku. Tou je naše sousedka Tereza (28). Když se potkáme na chodbě, vždycky prohodíme pár slov.
Sousedka hubne a přítel mě s ní srovnává
Svého času byla možná ještě objemnější než já. To pro mě bylo velkou útěchou. Jenže teď Tereza začala hubnout. Nedávno se vracel Šimon z práce a hned ve dveřích mi hlásí: ,,Viděla jsi Terezu? Ta je poloviční, co?“ Vzedmula se ve mně vlna žárlivosti. ,,No, ani ne, abych byla upřímná,“ dělala jsem, že mě to nezajímá.
,,To by mě teda zajímalo, jak se jí to podařilo. Možná by ti mohla pomoct,“ pokračoval Šimon. ,,Prosím? Co tím chceš říct?“ opáčila jsem. ,,Nic. Jen, kdybys zjistila, jak zhubla, mohla bys dát taky něco dolů,“ rýpl do mě. Urazilo mě to. Jenže o Tereze slyším doma pořád. ,,Terka jde běhat, nechceš jít s ní?“ nutí mě Šimon.
Během půl roku se Tereza změnila k nepoznání. Řekla bych, že má dole tak patnáct kilo. Denně ji potkáváme, jak jde běhat nebo míří do posilovny. Šimon je z toho úplně paf. ,,Dneska jsem potkal Terku. Vážně jí to sluší,“ slyším pořád. ,,Kdybys nebyla taková, mohly byste běhat spolu. Terka je fakt třída,“ srovnává nás.
Začala jsem běhat, aby mě přítel neopustil
Neuniklo mi, že se za ní Šimon začal často otáčet. Uznávám, že ten její zpevněný zadeček za pohled stojí. Jenže já na ni začala být alergická. To je samé: Terka běhá, Terka hubne, Terka je kočka. Terka, Terka, Terka. Když mi Šimon nedávno oznámil, že s ní jde běhat, málem jsem pukla vzteky. Vrátil se domů nadšený s tím, že jsou domluvení na příště.
Ač sport nesnáším, musela jsem se překonat. Oslovila jsem Terku, zda by mi nepomohla zhubnout. Třikrát v týdnu s ní jdu běhat, ale to jen proto, aby s ní nešel Šimon. Umím si živě představit, že mě za ni vymění. Sice trpím jako čert, protože běh mi nevoní, ale kupodivu se dostavují výsledky. A Šimon už má oči zase jen pro mě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.