Barbora věřila, že její přítel je ten pravý. Když se jí přehoupla třicítka, rozhodla se mu svěřit se svou touhou po miminku. Jenže místo radostné reakce se dočkala studené sprchy.
S přítelem Petrem (33) jsme spolu od mých dvaceti let. Myslela jsem si, že on je ten pravý, se kterým chci založit rodinu a zestárnout. Nedávno ale řekl něco, co mě donutilo o našem vztahu pochybovat.
Začala jsem uvažovat o miminku
Na svatbu u nás zatím nedošlo. Je to dané tím, že to ani jeden z nás nepovažuje za důležité. Někdy mám ale pocit, že je to spíše Petrův názor, který jsem vzala za svůj. Na druhou stranu nemohu ho ke sňatku přemlouvat. Náš vztah funguje na kompromisech. Nebo alespoň jsem si to ještě donedávna myslela.
Když jste s někým deset let, otázka dětí je myslím na místě. Žena vycítí, kdy je ten správný čas. Na mě to přišlo s příchodem třicítky. Už jsem se nechtěla hnát za kariérou. Mnohem raději bych se viděla doma s miminkem. Proto jsem se Petra narovinu zeptala, kdy se začneme pokoušet o dítě. Místo radostné reakce jsem se dočkala jiné odpovědi.
Chvíli se jen vykrucoval, že je špatná doba a málo peněz. O finance vyloženě nouzi nemáme a doba mi nebude určovat, kdy mám mít děti. Po větším nátlaku prozradil skutečný důvod: ,,Já jsem na děti připravený. Spíš mám strach o tebe. Myslím si, že bys měla ještě dozrát.“ Docela mě tím zaskočil. ,,Mám dozrát? To mi musíš vysvětlit,“ reagovala jsem. Bylo znát, jak moc se mu do toho nechce.
Přítel si myslí, že budu špatná máma
,,Uznej sama, že jsi často sobecká. Myslíš jen na sebe, na svoje zájmy. To se po narození dítěte změní. A je otázkou, zda si to uvědomuješ a budeš schopna se o něj postarat,“ řekl víc než upřímně. ,,Ty mi chceš říct, že bych byla špatná matka?“ vynucovala jsem si jasnou odpověď. Zaváhal, a pak řekl: ,,Vidíš, cítíš to sama, když se na to ptáš. Ano, myslím si, že budeš špatná matka.“
Měla jsem před očima rudo. ,,A v čem jsem jako sobec? Že si chci jít občas zacvičit? Nebo že mám ráda svůj klid? To ze mě dělá sobce?“ ptala jsem se naštvaně. ,,Vždycky vidíš jenom sebe. Když někam jdeme, musí to být podle tebe. Kupuješ si zbytečně drahé věci, což s miminkem nepůjde. Mám zkrátka strach, že pokud budeme mít dítě, budeš nešťastná,“ odvětil.
Nevěřila jsem tomu, co jsem se po desetiletém vztahu dozvěděla. ,,Tak já jsem sobec... já, která ti vždycky ustoupí. Povětšinou je totiž vždycky všechno podle tebe!“ opáčila jsem a odešla vedle do pokoje. Za chvíli za mnou přišel. ,,Vidíš, to je další věc. Když je nějaký problém, neumíš ho řešit. Radši odejdeš místo toho, aby ses tomu postavila čelem," dorazil mě.
Už s ním dítě nechci
Doma zavládlo ticho. Já jsem uražená. Nikdy se o mně takhle nevyjadřoval. Pokud mu něco vadilo, měl to říct vždy v danou chvíli. Ne teď, po tolika letech. Petr se se mnou snažil udobřit a lákal mě, že se tedy o dítě začneme pokoušet. Jenže mě tak nahlodal svými slovy, že nevím, jestli chci děti právě s ním.
Jak mi má být po tom, co mi řekl, že o mně jako o matce pochybuje? Nemám chuť s ním jakkoliv mluvit nebo trávit čas. I když jsme spolu tak dlouho, dost silně uvažuji o tom, že ho pustím k vodě. Říct o mně takovou lež, to mu jen tak neodpustím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.