Vlaďčina dcera se poprvé doopravdy zamilovala. Pozvala svého přítele domů, aby ho představila rodičům. Vlaďka se na potenciálního zetě velmi těšila. Když mu však otevřela dveře, veškeré nadšení ji opustilo.
Naše dcera Hanka (19) nám vždycky dělala jen samou radost. Doma se vším pomáhala, dobře se učila. Střední školu vyšla s vyznamenáním. Ještě donedávna jsem na ni byla velmi hrdá.
Dcera nám dělala jen radost
Vztah mezi námi byl vždycky založený na upřímnosti. Hanka přede mnou nikdy nic netajila. Věřila mi a hledala u mě oporu. Její puberta byla procházka růžovým sadem. Když zkusila svoji první cigaretu, svěřila se mi s tím. U nás doma se nikdy nemusely zavádět žádné zákazy. Všichni jsme si mezi sebou věřili. Za takovou domácí pohodu jsem byla vždycky vděčná.
Když se Hanka v patnácti poprvé zamilovala, byla jsem první, komu to řekla. Já jí objasnila, jak se věci mají, a vydaly jsme se společně na gynekologii pro antikoncepci. Taková mezi námi panovala důvěra. Její vztah s Honzou po půl roce vyšuměl. Hanka se nehroutila, brala to tak, jak to přišlo. Další lásku nehledala. Měla po maturitě, a tak jejím úkolem bylo, aby si našla práci.
Během léta nastoupila do zahradnictví, což byl její sen. Vždycky tíhla k přírodě. Domů chodila nadšená. Celá doslova zářila. Až po čase jsem pochopila, proč tomu tak je. Ona se totiž znovu zamilovala. Vyprávěla o svém novém příteli tak zajímavě, že jsem ho zatoužila poznat. Hanka ho za pár dní pozvala k nám.
Přivedla si domů Roma
Když ve středu někdo zazvonil, věděla jsem, že to má být Julius. Běžela jsem ke dveřím společně s Hankou. Ta ještě pronesla: ,,Mami, buď na něj hodná, prosím.“ Otevřela jsem dveře s úsměvem na tváři, který mi ale záhy ztuhnul. ,,Dobrý den, já jsem Julius, těší mě,“ pronesl ten mladý muž a podával mi ruku. Já stala jako opařená. V hlavě mi stále dokola znělo: "Vždyť je to Rom!"
Stála jsem tam zjevně dost dlouho, takže Hanka zasáhla. ,,Pojď dál,“ vyzvala svého přítele. Obešli mě a já pořád nebyla s to se pohnout. Dcera do mě drcla, abych se probrala. Nepřítomně jsem šla uvařit čaj. Natolik mě to vykolejilo, že jsem nebyla schopna vůbec ničeho. Usedli jsme ke stolu, ale já se nezmohla na slovo.
Celé to musela táhnout Hanka sama. Já si jejího přítele opatrně prohlížela. Musel zaznamenat mé rozpaky, protože se začal ošívat. Nevnímala jsem jejich slova a jen se ptala. Proč? Proč zrovna Rom? Po chvíli se vymluvili, že musejí ještě do zahradnictví, a vypařili se. Seděla jsem tam další hodinu a přemítala, co Hance řeknu, až se vrátí.
Nemohu se přes to přenést
Jakmile dcera přišla domů, pustila se do mě. ,,Můžeš mi, mami, říct, co to mělo znamenat? Bylo to tak trapné!“ spílala mi. ,,Hani, promiň. Já... já jsem nevěděla, že je to Rom. Zaskočilo mě to,“ snažila jsem se to vysvětlit. ,,No a co že je Rom? Tobě to snad vadí? Jsi jako ostatní! Plná předsudků o člověku, kterého ani neznáš. Já ho mám ráda, dokážeš to pochopit a chovat se normálně?“ zeptala se mě Hanka.
Byla víc dospělá, než jsem si myslela. Večer jsem to řešila s manželem, který mě uklidňoval slovy: ,,Je to velká holka. Ví, co dělá. Musíš jí věřit. Buď ráda za to, že je šťastná.“ I když jeho slova dávala smysl, já se nemohu zbavit pocitu, že bych jí to měla rozmluvit. Chodí spolu déle než rok. Julius k nám velmi často zavítá a jak se zdá, je to asi vážně fajn kluk.
Jarka (40): S dcerou mlátí puberta. Denně mám nervy na pochodu. Kdy to přejde?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.