Když se Bára dověděla, že její tchyně umírá, zhroutil se jí svět. Měly spolu totiž krásný vztah. Bára tehdy čekala své první dítě a moc si přála, aby se tchyně dožila jeho příchodu na svět. To se jí bohužel nesplnilo.
Když se vyprávějí trapné vtipy na adresu tchyní, nesměji se. Moje tchyně Ladislava byla tou nejlepší ženskou na světě. Svým způsobem mi nahradila matku, která mi před lety zemřela. Náš vztah byl přátelský. Její odchod nás s Jirkou (38) zničil.
Tchyně nám oznámila, že umírá
Ladislava se ke mně chovala spíš jako babička než tchyně. S láskou o nás pečovala, zajímala se o nás. Tak vřelý vztah jsem neměla snad ani s vlastními rodiči. Moje mamka zemřela před deseti lety. I její místo dokázala Ladislava zaplnit. Jirka tu čistou povahu po své mamince zdědil.
Lepšího muže na světě není. Věděla jsem, že on bude otcem mých dětí. V době, kdy se tak stalo a já otěhotněla, jsme se dozvěděli ještě jednu novinu. Bohužel už ne tak radostnou. ,,Nemá smysl vám lhát. Jsem nemocná a moc času mi nezbývá. Nechci ale, abychom něco měnili. Pojďme dále dělat, že se nic neděje,“ sdělila nám jednoho dne tchyně.
Nesměli jsme se na nic ptát. Zkrátka jen chtěla, abychom to věděli. Když jsme jí řekli, že jsem těhotná, hořce se rozplakala. Jako by už v tu chvíli věděla, že své vnouče nikdy neuvidí. První dva měsíce těhotenství mi bylo zle, zato Ladislava vyloženě kvetla. ,,Možná to není tak vážné,“ pronesl Jirka při pohledu na svoji mamku.
Slíbila, že se přijde na dceru podívat
V polovině těhotenství se to ale změnilo. Zatímco já mohla energii rozdávat, Ladislava slábla. Týden po týdnu jí bylo hůř. ,,Já se své vnučky nedožiju,“ posteskla si. ,,Jak víš, že to bude holka? Ani my to ještě nevíme,“ divila jsem se její jistotě. ,,Bude to krásná holka po tobě, uvidíš,“ řekla a pohladila mě po tváři.
Lámalo mi srdce dívat se na ni, jak umírá. Bohužel jí nebylo pomoci. Tři týdny před termínem porodu si mě k sobě zavolala. ,,Jsi pro mě jako dcera, kterou jsem nikdy neměla. Dobře se o Jirku a tu malou postarej,“ kladla mi Ladislava na srdce a já tušila, že její konec se blíží. ,,Slibuju ti, že se na ni přijdu podívat. To si nenechám ujít.“
V den, kdy mě se silnými kontrakcemi přijali do porodnice, Ladislavu odvezli do špitálu. Putovala na plicní ventilaci. Přišlo mi šílené, že zatímco já přivádím na svět nový život, jiný, pro mě důležitý, někde vyhasíná. Po dvanáctihodinovém porodu jsem konečně držela dceru v náručí.
O půlnoci se přikradla do ložnice tajemná postava
Jirka velmi plakal. ,,Vím, že se to teď nehodí, ale před chvíli jsem měl telefonát z nemocnice. Mamka…,“ dál už nebyl schopný mluvit. Slov nebylo třeba. Oba jsme vnímali tu obrovskou ztrátu. Spontánně jsme se rozhodli, že se dcera bude jmenovat po tchyni.
Když nás pustili domů, dcera s námi spala v ložnici. Jednou jsem se o půlnoci vzbudila a viděla, jak se otvírají dveře. Byly slyšet i kroky, a pak do pokoje někdo vešel. Prošel uličkou kolem postele ke kolébce s Laděnkou. Chtěla jsem Jirku vzbudit, ale měla jsem úplně ztuhlé tělo, jen srdce mi hrozně bušilo. Celé to trvalo pár vteřin. Pak najednou napětí povolilo, postava zmizela a dcera v postýlce tak zvláštně vzdychla. Myslím, že Ladislava splnila svůj slib, že se přijde na malou podívat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.