Bedřich (60): Vnučka se mě jednou zeptala, proč nejsme s babičkou spolu. A mně došlo, jakou chybu jsem udělal

Když jsem si Petru (58) bral za ženu, věřil jsem, že spolu vydržíme celý život. Jenže osud tomu chtěl jinak a my se po více než dvaceti pěti letech manželství rozvedli. Tehdy jsem si myslel, že je to to nejlepší, co mě mohlo potkat.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludmila (51): Vnučka se mě začíná ptát, kde je její máma. Bojím se jí říct pravdu

S manželkou jsme si nerozuměli

Naše problémy začaly v posledních pěti letech manželství. Rozcházeli jsme se v tom, jak trávit volný čas. Petra odmítala žít aktivně. Vadila jí i týdenní dovolená u moře. Nejraději by seděla na zahradě našeho domu a lelkovala. Mně to nestačilo. Začali jsme se tedy odcizovat. Já dělal to, co mě bavilo, a ona seděla doma.

Někdy jsem měl pocit, že i sama popíjí. Vždycky, když jsem se odněkud vrátil, přišla lavina výčitek, jak špatný jsem manžel. Rok jsem držel jazyk za zuby a nechal si kydat hnůj na hlavu. Jenže pak i mně došla trpělivost a začal jsem Petře oponovat, což přineslo další hádky a výčitky. Nepromluvili jsme na sebe normálního slova.

I děti, které s námi už nežily, si toho všimly. Dcera Marie (31) z toho byla dost špatná. Syn Rupert (35) dával nešťastnou mámu za vinu mně. V rodině jsem byl za zlouna, co nemá pro matku pochopení. Naše hádky a rozdílné názory vyústily v rozvod. Nemohl jsem se dočkat dne, kdy se odstěhuji a protivné manželky se jednou provždy zbavím.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (45): Ta rybička je moje, křičel na mě manžel. Pak stáhl žádost o rozvod

Od rozvodu jsme se neviděli několik let

Byl jsem přesvědčený, že už ji nikdy nechci vidět. Rozvod proběhl až na pár ostrých výměn názorů celkem klidně. Já si po čase našel přítelkyni a začínal znovu. Yvona byla hodná ženská, ale nebylo to ono. Nicméně jsem se k ní nastěhoval. Jak si svůj život vyřešila Petra, jsem nevěděl. Přetrhali jsme spolu kontakty.

Čas od času jsem se viděl s dětmi, ale ty o matce nemluvily. Po pár letech jsem si na ni skoro nevzpomněl. Jako by v mém životě nikdy nebyla. Když mi Rupert volal, že jeho manželka Lenka čeká miminko, zaradoval jsem se, že budu dědeček. Po narození jsem za nimi hned jel do porodnice. Bál jsem jediného, abych nepotkal Petru.

Syn to díky Bohu zařídil tak, abychom se minuli. Malá Anežka (6) byla kouzelná. Uronil jsem slzu a vůbec jsem se za to nestyděl. Jezdil jsem za synem pravidelně a začaly se mi vracet vzpomínky na Petru. Vždycky jsme se těšili, až nám děti nadělí vnoučata. Najednou je máme, ale neužíváme si je společně.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (30): Rodiče upřednostňují dítě mé sestry. A to z naprosto neuvěřitelného důvodu

Vnučka nás dala zase dohromady

Anežku jsem si k sobě začal brát ve třech letech. Jezdili jsme spolu o víkendech na výlety. Miloval jsem ji. Yvona nebyla zrovna vzorná ,,babička“. Zdálo se, že je jí moje vnučka na obtíž. Já si ale vždy prosadil svoji. Když Anežka oslavila páté narozeniny, už bylo znát, jak je velká a rozumná. Jednou, když u nás zase byla, rozpovídala se o babičce Petře.

,,Dědečku, je pravda, že kdysi byla babi Petra tvoje žena?“ otázala se. Vzpomněl jsem se na ty časy, které jsme spolu prožili. ,,Ano, babička byla moje žena,“ pronesl jsem zasněně. ,,A proč už spolu nejste? Ona je vážně báječná. Řeknu ti malé tajemství. Ona tě má pořád ráda. Věděl jsi to?“ zeptala se vnučka.

Natolik mě to dostalo, že jsem se Petře po dlouhých letech ozval. Začali jsme pomalu. Ubral jsem ze svých požadavků na život. Nyní už má Anežka prarodiče zase spolu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarda (49): Po rozvodu jsem se znovu zamiloval. Radost mi ale kazí vnučka mé přítelkyně

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.