Manžel Jirka pořád řešil Radčino utrácení. Ona to nechápala, protože peněz měli dost. Jednoho dne bouchly Jirkovi saze a podal žádost o rozvod. Začal nelítostný boj o rybičky či teflonovou pánev.
Manžel Jirka (40) pořád řešil jen peníze a to, že já s nimi podle něj neumím hospodařit. Vydělávala jsem jen o pár tisíc měně než on. I tak získal mylný pocit, že co se financí týče, může o nich rozhodovat jen on.
Manžel mi vyčítal i nákup potravin
Jakmile jsem si koupila novou kabelku, už jsem slyšela: ,,Další? Na co to potřebuješ? Taková kabelka stojí víc než můj oblek do práce.“ Po sedmi letech jsem se rozhodla, že si pořídím nové auto.
To dosavadní už bylo za zenitem a já zkrátka zatoužila po novém. Peníze na to byly. Část jsem uhradila ze svých úspor. Zbytek šel na splátky. To mu také vadilo. ,,Co je tomu autu, že potřebuješ nové? To budeš mít lepší auto než já?“ obořil se na mě. Nebyly jsme žádní chudáci, co by si to nemohli dovolit. Jemu muselo vadit něco jiného a schovával to za peníze. Jinak jsem si to neuměla vysvětlit.
Naše manželství se změnilo v bitevní pole. Zašlo to tak daleko, že Jirka řešil každý můj sebebanálnější nákup. Potrpěla jsem si na prémiové potraviny, které holt něco stojí. Za večeři v restauraci s kamarádkou jsem se nestyděla připlatit. To byla asi poslední kapka do příslovečného poháru manželovy trpělivosti. ,,Já už mám těch tvých manýrů dost. Podám žádost o rozvod,“ vykřiknul zničehonic.
Přeli jsme se o každou hloupost
Měla jsem svoji hrdost, takže jsem souhlasila. Ještě abych ho přemlouvala, aby se mnou zůstal. Pche! Také jsem ho měla plné zuby. Každý z nás si najal právnické eso a šel proti tomu druhému. Jenže my nechtěli řešit auta nebo dům. My se přeli o drobnosti.
Já chtěla z manžela dostat jednu z pěti rybiček, které jsme měli v akváriu. Jirka mi ji nechtěl dát, protože tvrdil, že je jeho. Já věděla, že jsem ji kupovala já. Zašli jsme tak daleko, že jsme se přeli o ledacos. Já například požadovala, aby parní hrnec, který Jirka tak rád používal, říkal pane mně. Vyházela jsem tisíce za to, abych nad Jirkou vyhrála. Jenže ani manžel se nenechal zahanbit. Po mně zase chtěl teflonovou pánev, kterou jsem automaticky považovala za svou.
Žádal i obraz, na kterém mě zpodobnil jeden umělec. ,,Na co ti to bude? Tobě je už teď smutno, viď?“ řekla jsem s notnou dávkou ironie. ,,Ne, chci ho mít, až se budou pálit čarodějnice,“ setřel mě. Přeli jsme se o kufry, se kterými jsme jezdili na dovolené. Největší úlet byla asi sada příborů. To už si i můj právník klepal na čelo.
Právník nám zachránil manželství
Pro něj náš boj sice znamenal peníze, ale zdálo se, že si o nás myslí své. Jednou se mě zeptal: ,,Proč se vlastně rozvádíte? Kde je problém?“ Zarazila jsem se a chtěla rychle odpovědět. ,,Jirka je totiž...,“ hledala jsem slova. ,,No, protože se hádáme,“ vykoktala jsem nakonec. ,,To se ale hádá kdekdo, to přece není důvod k rozvodu,“ řekl výchovně.
,,Možná si to proberte v hlavě. Dá se to ještě zastavit, než bude pozdě,“ dodal přátelsky. Něco na tom bylo. Shodou okolností mi za pár dnů volal Jirka. Pozval mě na večeři a hned si vzal slovo. ,,Dost jsem o nás přemýšlel. Já tě mám rád. Jen mi vadí, jak utrácíš, ale ve finále je to vlastně jedno,“ vyznal se. Rozvod jsme tedy nedotáhli do konce a opět sdílíme jednu domácnost.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.