Bětka (39): Adoptovali jsme s manželem romskou holčičku. Nebyli jsme ale připravení na to, co přijde

Když zjistíte, že s tím, koho milujete, nemůže mít děti, zhroutí se vám svět. Hledáte odpověď na otázku, proč zrovna vy. Daniel se nehodlal vzdát, a tak jsme stále hledali způsoby, jak se stát rodiči. Umělé oplodnění nám bohužel nevyšlo. Rozhodli jsme se tedy navštívit kojenecký ústav.

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslava (31): Adoptovali jsme s manželem holčičku, bohužel jsme tím přišli o část rodiny

Zamilovala jsem se do malé Karin

,,Není to závazné, jen jdeme na schůzku a podívat se, zda tam na nás nějaké dítě nečeká,“ chlácholil mě manžel. ,,Já vím, jen jsem z toho taková nesvá. Moc bych si přála vlastní dítě,“ litovala jsem se. Navštívili jsme kojenecký ústav v Praze. Paní nás velmi přátelsky uvítala a já z toho měla dobrý pocit.

Vysvětlila nám, jak jejich ústav funguje. Poté nás zavedla mezi děti. Postupně nám vysvětlovala, kdo má jakou minulost. V koutě seděla malá holčička. Mohly jí být tak dva roky. Nikdo si s ní nehrál a mně přišla velmi opuštěná. ,,Kdo je ta holčička?“ zajímala jsem se. ,,To je naše Karin,“ poznamenala ta paní a zvláštně se na ni podívala.

,,Jaká je její minulost?“ otázala jsem se a žena si povzdechla. ,,Ne zrovna růžová. Rodiče ji odložili, když jí bylo sotva pár týdnů. Navíc sama vidíte, jakého je původu,“ poznamenala a mně se tón té ženy přestával líbit. ,,Chceme ji,“ ukázala jsem na Karin. Manžel si mě vzal stranou. ,,Jsi si jistá? Je to Romka. Jsi na to připravená?“ snažil se ujistit, že vím, co dělám.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (49): Že je dcera adoptovaná, se nedozvěděla od nás. Musím nyní bojovat o její přízeň

Rodina nás za to odsoudila

Za ty roky poznal, kdy jsem pevně rozhodnutá. Kolečko vyřizování a dokazování, že jsme schopni se o dítě postarat, se rozjelo velmi rychle. Karin byla tichá a zakřiknutá, jako by byla předem odsouzená za to, kým je. Začátky byly těžké. Nekomunikovala s námi, držela se stranou. Netlačili jsme na ni, byla vážně malá a potřebovala čas.

Kdo nám v těžké situaci příliš nepomohl, byla rodina. Moje matka se od Karin distancovala. ,,Zjevně ses dočista zbláznila, když sis domů přivedla romské dítě. Myslela jsi vůbec na to, co řeknou lidé? Co řeknu já? Jak mi asi bude jako babičce?“ durdila se matka. ,,Tohle ale není o tobě, ale o nás. O Karin. Nikdo tě nenutí, abys ji milovala," krotila jsem matku.

Nás dvě to bohužel rozdělilo. Otce už nemám, aby mi k tomu řekl svoje. Tchyně Marika se zachovala podobně jako moje matka. Danielovi nadávala do hlupáků a idiotů. Její prohlášení, že jsme si zkazili život, bylo skutečně drsné. Nás dva to ale od lásky ke Karin neodradilo. Postupem času se nám otevřela a pochopila, že se nás nemusí bát.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (35): Adoptovala jsem dítě, až teď na mě dolehlo, že není moje krev, a lituji toho

Svého rozhodnutí nelitujeme

Myslela jsem si, že máme vyhráno. To jsem ještě netušila, jak zlí umějí lidé být. Ve školce na nás koukali skrz prsty. Všude jsme byli za podivíny, kteří si dobrovolně vzali romské dítě. Jako by Karin ani nebyla člověk. Dcerka byla ale bojovnice a všem ukázala, že je jako my ostatní.

Znovu jsme narazili v první třídě. Kolektiv dětí ji nepřijal zrovna přátelsky a ona začala školu nesnášet. Děti se jí posmívaly a dávaly jí najevo, že mezi ně nepatří. Učitelka vůči tomu byla hluchá a tvrdila, že si to musí sednout. My Karin milujeme, a ač má původ takový, jaký má, má stejné právo na kvalitní život jako ostatní. Netuším, jaké nástrahy na nás ještě čekají, ale my to zvládneme. Svého rozhodnutí nelitujeme.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (39): Sestra nemohla dlouho otěhotnět. Teď si pořídila Reborn panenku a děsí nás svým chováním

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.