Paní Blanka musela před svým manželem tajit, že utrácí peníze za návštěvy u kartářky. Netušila však, že ji její manžel poslední týdny sledoval. Nakonec si také nechal karty vyložit. Dozvěděl se něco, co má změnit navždy jejich vztah. Co to je?
Manžel Libor byl vždycky přísný na peníze. Nesnášel, když jsem utrácela za nesmysly. Některé svoje výdaje jsem musela tajit.
Tajně ke kartářce
Libor je jinak celkem hodný chlap. Musí mít ale absolutní přehled o tom, za co se utrácí. Když jsem před dvěma lety dostala chuť zajít ke kartářce, musela jsem doma mlčet. V životě by nepřežil skutečnost, že utrácím za něco tak hloupého.
Ke kartářce jsem chodila čistě ze zvědavosti. Zajímalo mě, jak karty vidí moje působení v práci, jak jsem na tom se zdravím a celkově s budoucností. Chodila jsem k ní klidně i třikrát měsíčně. Doma jsem si vždy vymyslela, že jdu ke kamarádce na kávu nebo něco podobného. Myslím, že více jak rok mi to i věřil.
V jistém období začal více zjišťovat, kde jsme se s Bárou seznámily a proč taky někdy nepřijede k nám. Mlžila jsem, co to šlo. Tam se stal zjevně zlom, kdy pojal podezření. Já měla strach, že tuší, kam chodím. On jako chlap to viděl jinak. Dokonce se mě zeptal, jestli nejezdím spíše za nějakým mužem.
Manžel mě sledoval
Dál jsem jezdila ke kartářce. Když jsem tam jela naposledy, měla jsem zvláštní pocit, že mě někdo sleduje. Někdy to člověk zkrátka vycítí. Na ulici ale nikdo podezřelý nebyl. V ten den mi kartářka řekla něco, co mě znepokojilo: „Vaše nejbližší osoba udělá něco, s čím jste nepočítala, a všechno se pokazí.“
„Jak to myslíte? Jako manžel? To tam vidíte?“ ptala jsem se. „Nedokážu vám to přesně říct, ale mějte se na pozoru. V někom jste vzbudila nedůvěru, která si ponese následky.“ Snad poprvé jsem od kartářky odcházela rozladěná a zmatená.
Jela jsem domů, ale Libor tam nebyl. Přišel za další dvě hodiny. Nikdy jsem ho neviděla tak naštvaného. „Tak ty se mě chystáš opustit?“ křičel na mě. „Kde jsi to vzal, proboha?“ ptala jsem udiveně. „Ta tvoje slavná kartářka mi to řekla. Už tě nějaký čas sleduji, kam chodíš. Nakonec mi to nedalo a sám jsem si nechal karty vyložit.“
Budeme se asi rozvádět
„Já se tam ale neptám na nás dva. Chodím tam čistě ze zvědavosti, co mě čeká,“ snažila jsem se situaci uklidnit. „Tak to ti asi jistě řekla, co tě čeká se mnou!“ supěl. „Rozvod, holčičko, rozvod!“ Práskl rukou do stolu. „Nebudu čekat na to, až odejdeš s nějakým frajerem.“
Moc jsem ho prosila, aby nedělal unáhlené závěry a nechal si to celé vysvětlit. Nabídla jsem mu, že můžeme jít ke kartářce společně, aby mu řekla to samé, co mu tvrdím já. Libor si nenechal nic vysvětlit. Samozřejmě mi vpálil i to, že utrácím za takovou věc naše peníze. Nakonec ale řekl, že aspoň k něčemu to bylo dobré.
Prý teď aspoň ví, že se ho chystám odhodit jako kus hadru. Zatím spolu ještě žijeme, ale nemluvíme spolu. Žijeme spíše vedle sebe. Doufám, že když jsem ke kartářce přestala chodit, že toho trucování nechá. Blíží se Vánoce, tak snad vychladne.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.