Božena o svém manželovi věděla, že bývá často netrpělivý. Nejvíc se to projevilo, když se měl s jejich dcerou učit matematiku. Dcera se ho bála, byla vždy celá uplakaná. Božena se snažila s manželem promluvit, aby trochu ubral, ale ten měl pocit, že je všechno v pořádku. Rozhodla se to vyřešit po svém. Jak? To se dozvíte v jejím příběhu.
S Radimem spolu vychováme dceru Annu (9), která už je školou povinná. Nastoupila do čtvrté třídy. Vzhledem k tomu, že jsem byla sama slabá na matematiku, s tímto předmětem jí pomáhá Radim. Já jsem schopna doučit ji vše ostatní, ale počítání mi nikdy nešlo.
Manžel se neovládal
Je pravda, že manžel je celkově velmi netrpělivý člověk. Tajně jsem doufala, že až dojde na lámání chleba a bude se muset s Aničkou učit, najde v sobě trochu trpělivosti. Dokud bylo učivo snadné, byl trpělivý a hodný. Jenže nyní přišlo období, kdy už se učí sčítat a odečítat, násobit a dělit. To Anně ještě docela šlo. Kámen úrazu ale přišel ve chvíli, kdy se dostaly na řadu logické úlohy. Několikrát jsem z pokoje slyšela křik Radima a následný pláč dcery. Nechtěla jsem jim to narušovat, ale tušila jsem, že je Radim přehnaně náročný na to, aby věc hned pochopila.
Učili se každý den jednu hodinu. Naposledy za mnou přišla Anička uplakaná. Svěřila se mi, že se táty bojí, že je zlý. Vím, že děti umí přehánět, takže jsem ji chlácholila, že to myslí dobře. Jakmile to šlo, promluvila jsem si s Radimem. Nestačila jsem se divit. Nadával, že je hloupá, nechápává, že je asi po mně. Pohádali jsme se tak, že ještě dva dny bylo doma ticho.
Vyřešila jsem to po svém
Nabídla jsem mu, že to s dcerou zkusím sama, aby se nemuselo křičet. To odmítl. Scénář byl stejný. Holka nic neuměla, Radim jen řval a mlátil vzteky do stolu: "Co na tom sakra nechápeš?“ Bylo mi Aničky hrozně líto. Už se mu bála i odpovídat. Tajně jsem poslouchala za dveřmi, musím říct, že byl vážně velmi nervózní a netrpělivý. Zbytečně, ona se snažila. Vzhledem k tomu, že bylo jasné, že bude učivo těžší a těžší, rozhodla jsem se pro zcela jiné řešení.
Nechala jsem si ve škole doporučit někoho, kdo by dceru na matematiku doučoval. Dostala jsem pár kontaktů. Do týdne se měla konat první hodina matematiky u nás doma. Přijela mladá sympatická slečna, která na to šla úplně jinak. Věděla jsem, že bude Radim řádit, ale šlo to, aby se dcera doučila, co neuměla.
Vyložil si to po svém
Jakmile přišel domů, hned jsem mu to řekla. Reagoval přesně tak, jak jsem si myslela, že to bude vypadat. Vyložil si to po svém. Prý jsem z něj udělala neschopného a nervózního tátu, kterého se dcera bojí. Jenže přesně tak to bylo. On si to nechtěl připustit. Když mi ale ve škole učitelka řekla, jak se Anička v matematice hodně zlepšila, věděla jsem, že to byl správný krok. Radim ještě trochu trucuje, ale myslím si, že je ve finále sám rád, že to takto dopadlo.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz