Božena (51): Tajemný vzkaz v knize mě donutil vydat se za manželem do lesa. To mu nejspíš zachránilo život

To, co se mi nedávno stalo, si vezmu do hrobu. Dodnes nevím, komu nebo čemu mohu za tu náhodu poděkovat. Ať už za tím stálo cokoliv, zachránilo to mému manželovi život.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (23): Po mámině smrti jsem hledala útěchu v lese. Málem mě to stálo život

Najednou mě přepadl pocit, že se něco stane

Byla to zcela obyčejná sobota. Manžel Jarek (55) je vášnivým myslivcem. Nešťastnější je, když se oblékne a vyrazí do lesa. Za ty roky, co jsme spolu, jsem si na to už zvykla, takže mi dny o samotě nevadí. Našla jsem v nich zalíbení, protože mám pak čas na sebe a své koníčky.

Manžel nikdy dopředu neví, kdy se vrátí, a já už se ho na to ani neptám. To odpoledne jsem si uvařila kotel bylinkového čaje a uvelebila se do křesla. Počasí nebylo příliš příznivé. Bylo dusno a na obzoru se začaly kupit mraky. Vypadalo to na bouřku. Bylo mi v tu chvíli Jarka líto, ale říkala jsem si, že podobnou slotu už v lese zažil mockrát.

I přes burácející hromy se mi podařilo na chvilku usnout. Když jsem se probudila, Jarek pořád nebyl doma. Vzala jsem si proto do ruky svoji oblíbenou knihu a ponořila se do četby. Uběhla asi hodina a do mě se dal velmi podivný pocit. Šlo o jakousi předtuchu, že se něco stane.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (24): Cítila jsem v tom lese, že se stane něco strašného. A to se také záhy potvrdilo

V knize se objevil zvláštní vzkaz

Občas jsem takové stavy mívala, a nakonec se nic nestalo. Pro uklidnění jsem dopila čaj a znovu sedla ke knize. Už jsem se ale nedokázala soustředit na písmenka. Viděla jsem je nějak rozmazaně. Zavřela jsem oči, opřela hlavu o křeslo a chvíli zhluboka dýchala. Když jsem se uklidnila, znovu jsem knihu otevřela.

Byla jsem na stránce 55. Mezi řádky obyčejné detektivky jsem najednou zahlédla nápis: ,,Jarek je v nebezpečí! Jdi za ním do lesa!“ ,,Co?“ zamumlala jsem a v údivu zírala na řádky, které do děje absolutně nezapadaly. Knihu jsem rychle zaklapla a znovu otevřela. ,,Už na nic nečekej a utíkej za ním. Najdeš ho u posedu,“ stálo tam pro změnu.

Neváhala jsem ani minutu a tak, jak jsem byla oblečená, jsem vyběhla z domu. Volala jsem na Jarka, který se neozýval. Chtělo se mi brečet a řvát současně. Mraky už byly přímo nad lesem. Přišel ohromný blesk a pak hrom. ,,Co budu dělat?“ zoufala jsem si. ,,Posed, mám jít tam,“ vzpomněla jsem si na řádky z knihy.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (29): V lese nedaleko naší chaty stojí starý dům, ve kterém se dějí záhadné věci

Našla jsem ho bezvládně ležet u posedu

Doběhla jsem k posedu, pod nímž leželo Jarkovo bezvládné tělo. Odtáhla jsem ho kousek dál, protože posed vypadal, že se každou chvílí vinou větru zřítí. O pár minut později do něj uhodil blesk. Jarek otevřel oči a řekl:,, Doběhni pro Milana.“ Utíkala jsem pro souseda. Společnými silami jsme manžela dostali domů. Pro jistotu jsme mu volali záchranku.

Díky bohu mu nic nebylo, jen pár odřenin. Při slézání z posedu totiž zavrávoral a sletěl dolů. Ještě ten večer jsem znovu nalistovala stránku 55. Po vzkazu, abych zachránila manžela, tam nebylo ani stopy. Jarek se mě později ptal, proč jsem do lesa vlastně šla, protože jsem to za ta léta jeho myslivosti nikdy neudělala. O svém tajemství jsem pomlčela, protože by mi nevěřil. Osobně si myslím, že mě kontaktoval jeho anděl strážný.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (42): Myslela jsem si, že ten dětský pláč je jen noční můra. Bylo to ale mnohem horší

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.