Božena (61): Kamarádka mi tvrdila, že se jí na chalupě nevysvětlitelně ztrácejí věci. Nevěřila jsem jí, dokud jsem u ní nepřespala

Mám dlouholetou kamarádku Patrícii. Ta mi jednoho dne přiznala, že už nemůže dál, a s něčím se mi svěřila. V danou chvíli jsem ji měla za stárnoucí bábu, které šplouchá na maják. Ona mi ale chtěla dokázat pravdu, a tak mě pozvala k sobě na chalupu.

Mohlo by Vás zajímat:

Nataša (32): Synové mi tvrdili, že je v noci straší neznámý chlapec s kočkou. Dodnes lituji, že jsem jim nevěřila

Kamarádce přes noc zmizel snubní prstýnek

S manželem si před lety pořídili starší chatu na hranicích s Německem. S nástupem do důchodu to tak dělá kdekdo. Najde si útulné místo na stáří, kde si může užívat klidu. Měla skutečně spokojený podzim života. Skvělého manžela, zdravé vnouče a nově pořízenou chalupu.

Jenže právě tehdy přišly první mráčky. Začalo to nenápadně. Jednou si na chalupě dala na noční stolek snubní prstýnek. Dělá to tak několik posledních let. Jenže když se ráno probudila, aby si ho nandala, nebyl tam. Prohrabala peřiny, vlezla pod postel, ale nikde ho nenašla. Snažila se to zatajit před manželem, který by zcela jistě zuřil, že ho ztratila. Divné ale bylo, že když šla další noc spát, prstýnek byl zase na svém místě. Myslela si, že ho manžel našel, a tak ho vrátil na původní místo.

Kupodivu ale Patrície nebyla jediná, komu se v té chatě dělo něco podivného. Její manžel si každý večer před spaním rád četl v obýváku. Než ulehl, sundal si brýle a odložil je na stoleček. Ani on je druhý den ráno nemohl najít. Obrátili dům vzhůru nohama, ale brýle jako by se vypařily. Při té příležitosti se mu Patrície svěřila, jak to bylo s tím prstýnkem.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (19): Mamka mi vždycky tvrdila, že strašidla neexistují. Na vlastní kůži se ale měla přesvědčit o opaku

Pozvala mě k sobě na víkend, abych jí uvěřila

Po čase dokonce začali ze sklepa slýchat podivné zvuky. Připomínalo to hrabání v nářadí a chození sem a tam. Jednou to manželovi nedalo a šel se tam podívat. Našel jen rozházené staré knihy, které měli v krabicích. Přestávalo jim to dávat smysl.

Patrície se dokonce začala domnívat, že v chalupě straší. V ten moment se mi svěřila. ,,Božko, já si myslím, že  u nás straší,“ začala nesměle nad šálkem kávy. Převyprávěla mi právě ten příběh s mizejícími věcmi. ,,Možná už jen stárnete a nevíte, co kam dáváte,“ chtěla jsem to zlehčit. ,,Nejsem blázen. Musíš mi věřit. Tak přijeď na víkend a uvidíš,“ vybídla mě a já ji vzala za slovo.

Ubytovali mě v pokoji pro hosty. Chalupa byla vážně skvostná, také bych si takovou přála. Večer jsme si dali svařené víno a kolem desáté šli spát. Já si schválně dala na stoleček šperky - řetízek a dva prstýnky. Zamkla jsem se v pokoji, kdyby si ze mě Patrície chtěla vystřelit a věci schovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (26): Chvástal jsem se, že vydržím i týden v chalupě, kde straší. Tamější hrůzy mě ale vyhnaly už po první noci

Ztracené stříbro se objevilo za tři dny

Ráno jsem hned sahala na stoleček. Všechno stříbro bylo pryč. I já jsem prohledala celý pokoj, ale nenašla jsem jej. ,,Tak co? Zmizelo ti něco?“ ptala se hned u snídaně Patrície. ,,Jo, stříbro. Kde ho teď najdu?“ zajímalo mě. ,,Já nevím. Musíš prostě počkat. Ono se někde objeví,“ odvětila kamarádka a já jí začala věřit. Čekala mě ještě jedna noc.

Během té jsem i já slyšela zvuky ze sklepa. Šel z toho strach. Moje šperky se do odjezdu nenašly. Patrície mi volala až za dva dny: ,,Tak si představ, že tvoje šperky byly ve sklepě v nářadí, divné, viď?“ Nemůžu v tom kamarádku nechat, a tak společně pátráme po tom, co nebo kdo s nimi v domě žije.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Rupert (37): Syn mi tvrdil, že v jeho pokoji straší. Jednou jsem se podíval pod postel a nestačil se divit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.