Ondřej (26): Chvástal jsem se, že vydržím i týden v chalupě, kde straší. Tamější hrůzy mě ale vyhnaly už po první noci

Když mě kamarád hecoval, abych přepsal v chalupě, kde údajně straší, neváhal jsem jeho výzvu přijmout. Myslel jsem si, že si ze mě utahuje. Něco málo mi sice o podivných úkazech v chalupě povyprávěl, ale popravdě – nevěřil jsem mu.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (47): S kamarádkou jsme přespaly ve staré hájovně. Co jsme se dozvěděly druhý den, nás šokovalo

Chvástal jsem se, že tam strávím klidně týden

Jednalo se o chalupu jeho nevlastního bratrance. Právě ten mu vyprávěl, co se konkrétně v podkroví odehrává. Prý se tam ještě nikomu nepodařilo vydržet až do rána. Každý, kdo se o to pokusil, musel v průběhu noci utéct. Přišlo mi, jako by mi vyprávěl nějaký zfilmovaný horor. ,,Já tam strávím klidně týden,“ chvástal jsem se.

Kamarádův bratranec měl odjíždět na týden pryč, takže se domluvili, že tam strávím víkend. Večer před odjezdem jsem měl sice jisté pochybnosti, pak jsem se jim ale zasmál. ,,Duchové neexistují, tak přestaň blbnout,“ utěšoval jsem se. Na místo mě odvezl Jarda. Když mě u chalupy vysazoval, ještě řekl: ,,Na nic si nehraj. Když to nepůjde, tak prostě uteč.“

Až na místě jsem zjistil, že to není žádná chalupa, ale bývalý statek. Rozlehlý a hlavně skvěle udržovaný. ,,Tak tady se mi bude líbit,“ mnul jsem si ruce a už strkal klíč do zámku. Možná bych měl ještě zmínit, co se má v domě vlastně dít. Napřed jsou z podkroví slyšet kroky. S postupující nocí se sama vypínají světla a blbne elektřina.

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (31): Sestra mi chtěla ukázat přízrak, který řádí u nich na hřbitově. Prvotní zklamání se změnilo v děs

V podkroví na mě padala úzkost

Pokud tam odvážlivec i tak zůstane, setkává se se starou babiznou, která má zohyzděný obličej. To je prý ten děs, který každého vyžene. Takže moje první kroky vedly právě do podkroví. Vybalil jsem si pár nutností. Po několika minutách jsem se začal cítit nějak divně. Padla na mě úzkost a jakási depka. Svíralo se mi hrdlo a bylo mi do breku.

Odešel jsem tedy dolů do kuchyně, abych si uvařil čaj. Nevolnosti a strach byly rázem pryč. Najednou jsem se cítil skvěle. Část dne jsem trávil buď na zahradě nebo v obýváku u krbu. Když se začalo stmívat, dal jsem si sprchu a odešel do podkroví. Slunce ještě nezapadlo, ale nahoře bylo všechno temné a ponuré. Chtěl jsem si číst, ale opět se dostavil ten svíravý pocit.

Přecházel ve strach až úplnou hrůzu. V nesnesitelnou a nepřekonatelnou hrůzu. Dopadlo to tak, že jsem v půl desáté s knihou v ruce musel z podkroví odejít. Nevyhnalo mě nic hmatatelného. Jen pocit hrůzy a děsu. Sotva jsem usedl v obýváku na gauč, bylo mi opět dobře. Otevřel jsem si láhev vína a četl si. Kolem jedenácté na mě padla únava a usnul jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Neměl jsem odvahu jít se podívat nahoru

Vzbudil jsem se o hodinu později. Mohl za to rámus, který vycházel z horního patra. Rány, těžké kroky, mlácení dveřmi a nakonec kroky po schodišti dolů. Vše bylo velmi reálné. Žádný sen ani halucinace. Tolik jsem toho zase nevypil.

Do toho se vrátila ta hrůza, která mě v podkroví svazovala. Usnout už nešlo. Tak jsem rozsvítil snad všechna světla ve spodní části domu. Načež ten kravál i kroky na okamžik ustaly. Neměl jsem odvahu se jít nahoru podívat. Celou noc jsem seděl na gauči a čekal na úsvit. Kroky a zvuky mě přiváděly k šílenství. Ráno jsem skočil na autobus a odjel domů. Jardovi jsem přiznal, že se tam vážně něco děje.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Rupert (37): Syn mi tvrdil, že v jeho pokoji straší. Jednou jsem se podíval pod postel a nestačil se divit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.