Božena (66): Až v důchodu mi došlo, co je manžel zač. Mám jedno přání, ale děti s tím nesouhlasí

Františka jsem poznala, když mi bylo osmnáct a jemu bylo o rok méně. Dvořil se mi a byl moc milý i na mé rodiče, kteří si ho zamilovali.

Mohlo by Vás zajímat:

Broňka (66): Na stará kolena jsem požádala o rozvod. Už mě to přestalo bavit

Neměl se synem vztah

V devatenácti jsem otěhotněla a František šel poté na vojnu. Nevím, jak bych to zvládla, kdyby mi nepomáhali rodiče, a mrzelo mě, že František nebude mít s prvním synem vztah. Doufala jsem, že to dožene časem, ale jak se vrátil z vojny, nastoupil hned do práce, a to bylo jediné, čím žil.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (66): Po smrti manžela jsem osaměla. To, co mě potkalo, mi vyrazilo dech (+AUDIO)

Žil jen pro sebe

Stěžoval si, že toho má moc, a to mu zůstalo celý život. Já vychovala v podstatě sama tři děti a také jsem pracovala. Do toho jsem pomáhala rodičům okolo domu, a když byli staří, starala jsem se o ně. Přesto jsem nikdy nevedla takové řeči jako on. František se věnoval pouze práci a doma jen ležel a podřimoval. Slýchávala jsem pořád, že je příliš unavený a musí odpočívat. O víkendech jsem po něm také nesměla nic chtít, ty pro něj byly posvátné.

Celé mi to došlo, až když odešel do důchodu. Bylo zapotřebí se postarat o zahradu a nanosit dřevo na zimu, s ničím mi ale nepomohl. Až teď jsem si uvědomila, co je zač.

Jednou večer mi nebylo dobře, měla jsem teplotu a nepříjemně mě pálilo v nose. Nemocná jsem nebyla dlouho, ale bylo mi jasné, že si budu potřebovat poležet.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (62): Snacha je hrozná bordelářka. Nemyslím si, že se stará o mého syna dobře

Vůbec ho nezajímalo, jak mi je

Když jsem ho ráno poprosila, aby zatopil, začal se vymlouvat. „Bolí mě záda, chci si ještě pospat,“ bručel zase, až jsem musela jít do kotelny sama. Každé dvě hodiny jsem chodila přikládat. František se ani jednou nezeptal, jak mi je. Jediné, co ho zajímalo, bylo, co mu uvařím.

Korunu tomu nasadil, když se rozčiloval, že jsem nevyvezla popelnici k cestě. Nezajímalo ho, že jsem na to neměla sílu, akorát jsem si vyslechla, jak jsem neschopná a že těch pár minut by mě nezabilo. Hodně jsme se pohádali a já jsem si uvědomila, že chci být sama a mít klid.

Když se u nás zastavila dcera, řekla jsem jí to mezi řečí. „Nepotřebuji rozvod, jen už nechci, abychom spolu bydleli.“ Její reakce byla ale příšerná. Volala to svým bratrům a všichni mi domlouvali, že to nesmím udělat. František to slyšel a demonstrativně se rozbrečel, jaký je chudák a že bude na stará kolena sám. Nikdo ale nevidí, jak se dřu, a že i když mi není dobře, musím vše zastat sama. Děti mi to rozmlouvají každý den a František mě vydírá, že když ho opustím, tak ho mám na svědomí. Nevím, co mám dělat, ale důchod s ním jsem si představovala jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (65): S manželem žijeme ve strachu. Bojíme se, že už neuvidíme své děti a vnoučata

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.