Božena (67): Po manželově smrti se mi chtělo umřít. Nebýt Andělské hory, odešla bych za ním

Miloš byl mojí první láskou. Kráčeli jsme životem bok po boku dlouhých 52 let. Milovala jsem ho celým svým srdcem. Nikdy jsem se za jiným mužem ani neotočila Byla to přesně ta láska, kterou zažijete jen jednou za život. Když Miloš před rokem zemřel, nemělo smysl žít dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (50): Manžel mi chtěl dokázat, že smrtí život nekončí. Povedlo se mu to naprosto dokonale

Po manželově smrti jsem chtěla také umřít

Smrt si nevybírá. Zcela neohlášeně si před rokem přišla i pro Miloše. Pro mého nejdůležitějšího člověka na světě. Aspoň, že zemřel bez bolesti. Když jsem mu ráno nesla teplý čaj do postele, už nedýchal. Skonal ve spánku. Jenže se ani nerozloučil. Už mě nikdy nepohladí, nedá mi pusu a neřekne: ,,Dobré ráno, miláčku, jak ses vyspala?“

Naše dospělé dcery to se mnou obrečely. Pomohly mi zařídit velkolepý pohřeb. Bylo naší povinností se s tak velkým člověkem, jako byl Miloš, důstojně rozloučit. Já se ale změnila. Zcela jsem propadla smutku. Moje dny byly najednou černobílé. Neuzavřela jsem se jen ve svém bytě, ale i ve svém nitru.

Začala jsem dělat všechno proto, abych brzy zemřela. Nejedla jsem, nepila. Jen jsem ve tmě seděla doma a doufala, že si pro mě smrt co nevidět přijde. Moje dcery se mě ale nehodlaly jen tak vzdát. Střídaly se v návštěvách, vnucovaly mi svoje děti, abych měla zábavu. Já je ale vždy odmítla.

Mohlo by Vás zajímat:

Miloslava (25): Průzkum okolí mě dovedl až na místo, které hlídají tajemní strážci. Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech

Dcery mě odvezly na mystické místo

Začaly ke mně posílat psychologa za psychologem. Dnes vím, že to myslely dobře. V té době jsem se na ně zlobila, proč mě nenechají být? Moc jsem si přála jít za Milošem. Život bez něj neměl smysl, nebo jsem si to aspoň myslela. Zhruba půl roku po jeho smrti se u mě jednu sobotu ráno objevily obě holky.

,,Mami, obleč se, jedeme na výlet,“ řekly a nevypadalo to, že má smysl s nimi diskutovat. V autě panovalo ticho. Holky nemluvily a já jen pozorovala ubíhající krajinu za okny. Dojely jsme na místo, na kterém jsem nikdy nebyla. ,,Vystupujeme,“ řekly obě najednou.

,,Kde to jsme?“ dovolila jsem si se zeptat. ,,Na místě, kde máš možnost začít znovu,“ řekla Sára. Šlo o nějakou zříceninu hradu. Musela jsem uznat, že místo působilo mysticky. Mlčky jsme stoupaly do kopce. Postupně jsem cítila, jak mi v těle proudí krev. Srdce bilo ostošest. Když jsme vyšly nahoru, holky mi o tom místně prozradily víc.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (50): Po letech jsem se odvážila navštívit místo, kde se nám zabil syn. Zažila jsem tam něco úžasného

Hora s pozitivní zónou mě vrátila zpět do života

,,Jsme na Andělské hoře, mami,“ pronesla mladší Jana. ,,Jedná se o místo s pozitivní zónou. Jedině tady máš možnost pochopit, že tvůj život má ještě smysl. Budeme tu chodit tak dlouho, dokud to bude nutné,“ řekla Jana. Já se ale už při jejich slovech cítila jinak. Lépe. Najednou mi ztráta manžela nepřišla tak tragická.

Poodešla jsem od holek a sama bloudila nazdařbůh. Strávila jsem tam celý den i část noci. Holky na mě čekaly u auta. S každým krokem, který jsem na půdě ,,Andělky“ udělala, mi bylo líp. Dokonce jsem na manžela poprvé od smrti promluvila. Nabilo mě to energií, která mi dala znovu chuť žít. Na místo se vracím poměrně často, protože má v sobě něco, co bych doporučila každému, kdo má jakýkoliv problém. Nevím, jak je to možné, ale skutečně to funguje.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (20): Naše tajné místo mi prozradilo, že milovaná babička nade mnou bdí i po smrti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.