Bronislava (35): Už jsem si myslela, že navzdory roztroušené skleróze mohu být šťastná. Pak přišla další rána

Že mám roztroušenou sklerózu, jsem se dozvěděla v sedmnácti letech. Vždycky jsem si myslela, že je to nemoc starých lidí. Nejhorší na této chorobě je skutečnost, že je nevyléčitelná.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (37): Kvůli rakovině jsem přišla o obě prsa. Ta nejhorší rána mě ale teprve čekala

Rozhodli jsme se založit rodinu

Dlouho se hledaly léky, které mi sednou. Než se tak stalo, zažívala jsem muka. Byly dny, kdy jsem nedokázala vstát z postele. Klidně jsem byla týden zalezlá v bytě. Představa, že musím s někým mluvit, mě děsila. Nejvíce mě rozčilovala přehnaná péče mých rodičů. Denně mi volali a ptali se, jak mi je. To mě ubíjelo asi nejvíc.

Pak mi táta našel doktora, který si s mým stavem věděl rady. Nasadil mi léky, které mi dělaly dobře, a já chytla znovu chuť do života. Dokonce jsem zatoužila mít vedle sebe partnera. Když jsem poznala Mirka (37), hned jsem mu o své nemoci řekla. Musel to vědět, aby se jednoho dne nedivil. I když neměl ani potuchy o tom, co to obnáší, nevadilo mu to.

Pořídili jsme si menší domek, ve kterém žijeme dodnes. Oba jsme velmi přátelští, takže jsme si v okolí rychle našli kamarády. Díky společným akcím, které jsme s nimi podnikali, jsem na svoji nemoc skoro zapomněla. Jednoho dne mi Mirek položil zajímavou otázku. ,,Můžeš mít s ohledem na svoji nemoc děti?“ otázal se. Dostal mě tím do kolen, protože po dětech jsem už roky toužila.

Mohlo by Vás zajímat:

Olinka (39): Manžel skončil na vozíku. Teď po mně chce něco, co mu nedokážu splnit

Po porodu se nemoc zase ozvala

Po poradě s mým ošetřujícím lékařem jsme dostali svolení k tomu, abychom to zkusili. Otěhotněla jsem celkem rychle. Abychom nic nepodcenili, nastoupila jsem na rizikové těhotenství. To díky bohu probíhalo v poklidu. Bála jsem se porodu, protože nikdo vám neřekne, co vše se s RS může stát. Měla jsem štěstí a žádná komplikace nepřišla.

Narodila se nám dcera Sára. Měla jsem pocit, že mi štěstím pukne srdce. První dva roky jejího života byly v nádherné. S příchodem toho třetího jsem se ale cítila pořád unavená. Často mi brněly ruce i nohy. Udržet rovnováhu byl najednou velký problém. Hned mi bylo jasné, co se děje.

Ozvala se znovu moje roztroušenka. Navštívila jsem lékaře. Po podrobných vyšetřeních se ukázalo, že procházím obdobím, které bude plné ataků. O něco jsem se přiblížila k invalidnímu vozíku. Lékař mi doporučil, co všechno bych měla začít dělat. Posílit celkovou imunitu, věnovat se nějaké lehké sportovní aktivitě. Napsal mi seznam bylinek, které bych měla užívat.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (36): Zhroutil se mi svět. Potkala mě nemoc, která mi rozvrátila manželství

Kvůli pandemii se bojím mezi lidi

Při pohledu na dceru mi došlo, že chci bojovat do posledního náboje. Ze dne na den jsem začala dbát na zdravou životosprávu. Denně ujdu k osmi kilometrům. Přestala jsem zcela pít alkohol. Na několik let byl zase klid, i když léků jsem se samozřejmě nezbavila. Pak přišla rána v podobě pandemie koronaviru. Dcera akorát nastoupila do školky, ze které jsem ji musela obratem stáhnout.

Nemohla jsem si dovolit, abych to chytla. S mým zdravotním stavem by to zamávalo. Déle než rok jsme byli jen doma nebo na zahradě. Nikdo k nám nesměl chodit. Cítila jsem, že mi moc chybějí kamarádi a i ten společenský život. Sára už je doma nešťastná, ale nechápe, že je to pro její i moje dobro. Teď už se sice mohu nechat očkovat, ale můj strach je pořád velký. Dostala jsem se do stavu, kdy se bojím vyjít mezi lidi.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (35): Starala jsem se o nemocnou tetu. Tím, co pro mě udělala, mi vyrazila dech

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.