Daně před lety zemřel otec. Přesto měla pocit, že ji neopustil úplně. Některé události v jejím bytě tomu nasvědčovaly. Vše utichlo, když čekala syna. Ten, když začal mluvit, se svěřil Daně, že za ním zesnulý děda chodí.
Když táta před třemi lety zemřel, nemohla jsem se zbavit pocitu, že je tu stále se mnou. Zvykla jsem si na podivné události, které mě od té doby provázely.
Syn začal komunikovat s někým neviditelným
Ať už šlo o otevírání skříní, nebo samovolné pouštění vody z kohoutku. Často jsem slyšela klepání na dveře, ale když jsem otevřela, nikdo za nimi nestál. Čas od času jsem něco hledala a našla to na místě, kam jsem věděla, že jsem to zcela jistě nedala. Vše utichlo dne, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná.
S Filipem (33) jsme čekali kluka. Po jeho narození jsem se cítila znovu šťastná. Částečně mi to pomohlo překonat bolest ze ztráty otce. Sotva byly Marečkovi dva roky, znovu se začaly dít podivné věci. Několikrát jsem syna přistihla, jak upřeně hledí do stropu a blaženě se usmívá. ,,Co tam ten kluk vidí?“ ptal se mě Filip nechápavě.
Já tušila, co nebo kdo by to mohl být. Nemělo ale smysl Filipovi cokoliv vysvětlovat. On je typický odpůrce paranormálních jevů. Čas ubíhal a Marka čekaly třetí narozeniny. Když se chystal sfouknout svíčky, dlouze se zadíval do rohu pokoje. ,,Tak foukej a něco si přej,“ vyzvala jsem syna. Znovu sjel pohledem na dort a svíčky sfouknul.
Říkal, že za ním děda chodí
Večer se ke mně přitulil a bez okolků se zeptal: ,,Mami, víš o tom, že za mnou děda chodí?“ ,,To není možné, miláčku. Dědeček je mrtvý,“ řekla jsem smutně. ,,To já přece vím. Říká, že mu moc chybíš. Moc by si přál, aby ses už přestala trápit,“ řekl láskyplně syn. ,,Mám mu něco vyřídit?“ zeptal se tak, jako by bylo normální mluvit s duchy.
Marek se rozpovídal o tom, že za ním děda pořád chodí. Je s ním hlavně večer a v noci, když synovi nejde usnout. Dá se tomu věřit? Když vám to říká tříleté dítě? Přála jsem si Markovi věřit, ale na druhé straně jsem nechtěla podporovat jeho bujnou fantazii. Napadlo mě ukázat mu dědovu fotografii. Třeba se mýlí, myslela jsem si. Jenže podle fotky to byl vážně děda.
,,Tak se na tebe asi přišel podívat,“ pronesla jsem a se slzami v očích pohladila syna po hlavě. ,,Proč pláčeš, mami?“ zeptal se mě. ,,Jen tak. Přijde mi to od dědy hezké. Škoda, že jsi ho nepoznal,“ odvětila jsem.
Synovi se splnilo přání
Za pár dní jsem měla divný sen. Tedy, pokud to byl sen. Táta za mnou přišel a usedl na roh postele. ,,Věděl jsem, že budeš skvělá máma. Marek je úžasný. Mám tě rád,“ řekl a usmál se. Ráno jsem to nemohla dostat z hlavy. Do toho mi přišel Filip popřát: ,,Krásné narozeniny, miláčku.“
Přiběhl i Mareček a už ve dveřích hulákal: ,,Mami, tak co? Přišel děda? Splnilo se mi moje přání?“ ,,Jaké přání? O čem to zase mluvíš?“ ptala jsem se rozespale. ,,Když jsem sfoukával svíčky, měl jsem si něco přát. Tak jsem si přál, aby za tebou děda na tvoje narozeniny přišel a řekl, že tě má rád,“ oznámil mi prostě syn.
Natáhla jsem ruce a Marek se ke mně rozběhnul. Zašeptala jsem mu do ouška. ,,Splnilo se to, broučku. Byl za mnou v noci. Přišel se naposledy rozloučit. Děkuju ti za tvoje přání,“ plakala jsem. Od toho dne už táta nepřišel.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.