Když se vám narodí dítě, vždy se najde někdo, kdo chce pomoci s jeho výchovou a péčí. Ne vždycky je ale taková pomoc vítaná. Dana si nejvíc nevyžádaných rad vyslechne od své matky.
Se svou matkou jsem nikdy neměla nejlepší vztah. Byly jsme si vždy tak trochu cizí. Každá máme úplně jiný pohled na svět. Matka je velmi úzkostlivá a starostlivá, já jsem spíš člověk, který se nerad stresuje a bere věci s klidem a nadhledem.
Jsme každá úplně jiná
Rozdílnost našich povah se projevila po narození mé první dcery Sáry (1). Je to také její první vnouče, velmi se na něj těšila, bylo to na ní hodně znát. Hned si nakoupila knížky o tom, jak se starat o děti, především o miminka. „Chci vědět, co se v tomto ohledu za více jak třicet let změnilo. Musím být v obraze," řekla mi, když jsem se jí zeptala, proč to dělá.
Doma měla slušnou sbírku knih o dětských nemocech, o tom, jak správně miminka držet, nebo jak má vypadat jejich strava. Ani já jsem neměla tolik knih, vlastně jsem měla jenom jednu. Mámina příprava na první vnouče byla prostě neuvěřitelná. A s narozením Sáry se všechno ještě zhoršilo.
Máma mi neustále radí
Když se Sára narodila, mamka byla první, kdo se ke mně objednal na návštěvu. Moc se těšila, až pozná svou vnučku, a tak jsem jí to dovolila. Měla jsem být obezřetnější, protože od té doby je to neúnosné.
„Jak to malou držíš? Takhle bys ji držet neměla, není to pro ni zdravé,“ začala mě hned opravovat. První radu jsem od ní vzala s naprostým klidem. Upravila jsem svoje držení a říkala si, že mamce v tom dám za pravdu. Naivně jsem si myslela, že tím její rady končí. Mýlila jsem se.
Leze mi to na nervy
Od té doby neslyším nic jiného. „Měla bys ji méně kojit. Dávej si pozor na to, jaké příkrmy jí dáváš. Kojit bys měla přestat až po roce. Ukážu ti, co dělat, aby ti pořád neplakala,“ říká mi. To je jen malý výčet toho, co od ní neustále slýchám ohledně péče a výchovy mé dcery.
Je mi to tak strašně nepříjemné, já jsem Sářina matka a já vím, co je pro ni nejlepší. Nepotřebuji, aby mi to matka dokola opakovala. Její chování je dle mého pohledu nepřijatelné, a i když ji poprosím, aby přestala, dlouho to nevydrží. Na další návštěvě už mě zase poučuje, jak se starat o mé vlastní dítě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.