Jiřina (59): Jsem úplně na dně. Dcera se nechová tak, jak jsem si představovala

Když jsem konečně otěhotněla, bylo to jako požehnání. S tehdejším manželem jsme se o dítě snažili dlouho, ale nebylo nám přáno. Až po pěti letech snažení jsme se konečně mohli radovat z budoucího potomka.

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (29): Lékař mi sdělil krutou diagnózu, která mně i mému příteli zničila společný sen

Narodila se nám nádherná holčička

Po devíti měsících se nám narodila nádherná holčička. Dala jsem jí jméno Amálka po své oblíbené pohádkové postavě z dětství. Do puberty se jako víla Amálka opravdu chovala. Byla to krásná holčička, nikdy nezlobila a chodila jen v šatičkách. Byla jako sen každé matky a já jsem si to moc dobře uvědomovala.

Během těchto let mi začalo docházet, jak velkou zodpovědnost nesu za její budoucnost. Slíbila jsem si, že nikdy nedovolím, aby vedla špatný život a opakovala stejné chyby, jaké jsem v životě udělala já. Měla jsem v plánu každého jejího budoucího partnera pořádně proklepnout. Věděla jsem, že muži jsou vypočítaví. To mi dokázal i táta Amálky, který nás po šesti letech od jejího narození opustil. Při rozvodu řekl, že na mě už nemá sílu.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (27): Tchyně mi kontrolovala lékárničku. A měla pro to dost otřesný důvod

Jako by mi všechno dělala na truc

Amálka se ale z líbezné holčičky změnila v pubertě v pořádnou dračici. Předtím jsme spolu měly velmi dobrý vztah. Chodily jsme nakupovat a trávily hodiny klábosením. Ale jako mávnutím proutku byl našemu harmonickému vztahu konec a já s tím nemohla nic dělat. Pokaždé, když jsem s ní chtěla strávit chvíli času, odbyla mě.

Teď oslavila Amálka třicáté narozeniny a stále mi přijde, jako by mi všechno v životě dělala na truc. Nedokáže se usadit a partnery střídá jako ponožky. Z líbezné víly, pro kterou jsem měla naplánovaný pohádkový život, dávno nic nezbylo.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (36): Vychovávám dítě, které si manžel pořídil s milenkou. Jsem za to moc vděčná

Co jsem udělala ve výchově špatně?

Posledních několik let se u mě ani moc často nezastavuje. Celé měsíce tráví v cizině a za svojí rodinou se skoro nepodívá. Když už někdy přijede, snažím se jí domluvit, aby konečně vedla spořádaný život. Měla by se vdát za muže svých snů a mít s ním děti, ale mému přání je Amálka na míle vzdálená.

Přestávám rozumět, co od života chce. Nechápu, kde jsem při její výchově udělala chybu. Vždyť když byla malá, byla to učiněná princezna, tak proč taková nemůže být i teď? Stále doufám, že jednou přijde s tím, že se zamilovala a chce se v Česku usadit. Poslední dobou mi ale začíná docházet, že se to nestane. Asi jsem si budoucí život Amálky moc idealizovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Lada (42): Po dceřině smrti vychovávám se zetěm své vnučky. Musím je opustit, protože se stalo něco nepřístojného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.