Marcel žije se svojí ženou řadu let. To, co mu na začátku vztahu imponovalo a proč se do ženy zamiloval, ho nyní nutí přemýšlet, jak z celé situace ven. Svoji ženu miluje, ale nemůže se dívat na to, jak svojí posedlostí ničí sebe a jejich děti. Jak nakonec rodina celou situaci ustojí?
S Helenou jsme už skoro 10 let manželé. Vždy mi na ní imponovalo to, jaký smysl pro pořádek měla. Já jsem byl pravý opak. Doma bylo vždy uklizeno, vše vonělo čistotou, nikdy nás nemohla zaskočit nečekaná návštěva. U nás by se dalo ze země jíst.
S příchodem dětí se to zhoršilo
Když se nám narodily děti, tajně jsem doufal, že žena trochu povolí a nebude řešit každé smítko. Dokud byly děti maličké, dost ji zaměstnávaly a neměla tolik času přemýšlet, co všechno ještě neuklidila. Jenže jakmile děti odrostly a začaly samy dělat nepořádek, žena byla jak šílená. Hadr s koštětem, jako by jí k ruce přirostly... Občas jsem jí naznačil, zdali to nepřehání a že přeci nemusíme mít doma stále vygruntováno, protože s dětmi je to zbytečná práce. Z každého smítka ovšem začínala být doslova nepříčetná.
Děti se jí dokonce někdy i bály. Neustále je okřikovala, ať nedělají to či ono, protože je z toho nepořádek. Místo, aby si s nimi sedla a pohrála, jen křičela a uklízela.
Helena (49): Manžel se pomátl, čistí náš byt od mrtvých duší kyvadlem (+AUDIO)
Ona problém nevidí
Začíná mi to celé vadit. Bojím se položit hrníček na stůl, aby se neudělalo kolečko od kávy, to žena nese velmi těžce. Když se sprchuji, téměř nade mnou stojí a hlídá, jak moc cákám vodu ven. Jakmile někomu ukápne pití na zem, je zle. Děti se už téměř bojí pohnout. Když už něco vylijí, krčí se a hned se manželce omlouvají, že to udělaly omylem. Vlastně už Helenu znám jen s hadrem a prachovkou.
Nevím, co dál
Pokusil jsem se s ní celou věc probrat na večeři bez dětí. Velmi pokorně jsem jí vysvětlit, že je na čase ubrat, přestat tolik uklízet a víc se věnovat dětem. Místo toho, aby věc uznala a připustila si, že je toho už trochu moc, na mě začala útočit, že jsem nevděčný. Celé dny je s dětmi, udržuje celý dům, stará se o zahradu, vaří, pere a uklízí. Ten večer jsme už společnou řeč nenašli, žena se urazila, bez večeře odjela domů.
Situace se nezlepšila, naopak, je to ještě horší. Uklízí ještě víc, přestala se mnou skoro mluvit, děti se mi sami svěřily, že mají z maminky strach, že si nesmí hrát s hračkami a věcmi, které dělají nepořádek a tak si raději nehrají vůbec. Obávám se, že manželka potřebuje odbornou pomoc. Nevím, jak dlouho chce naši rodinu mučit.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.