Danuše (44): Na výročí maminčiny jsem šla zavzpomínat do jejího pokoje. Pak se na okně objevil vzkaz

Dlouho jsem váhala, zda mám sepsat svůj příběh, který se mi stal minulý rok na podzim. Pak jsem si ale řekla, že to třeba někomu pomůže. Moje maminka Světlana zemřela před téměř dvěma lety. Odešla přirozenou smrtí a mně nezbylo než to přijmout. A přesně rok poté jsem se s ní na malý okamžik setkala.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (25): Myslím, že jsem zažila vánoční zázrak. Moje maminka mi rok po smrti nechala vzkaz v kuchyni

Maminka mě před více než rokem navždy opustila

Mamince bylo 75 let, když říkala, že už by chtěla umřít. Tělo jí nesloužilo a de facto jen ležela. Ona tomu říkala čekání na smrt. Vždycky jsem ji za takové řeči okřikla, ale někde v nitru jsem věděla, že má vlastně pravdu. V jejím věku a s nemocemi, které měla, ji už nic dobrého nečekalo.

Náš vztah byl celý život přátelský a maminka mi byla oporou. Vždycky mě vyslechla a dala mi cennou radu. Ještě když žila, často jsem přemítala nad tím, co budu dělat, až tady jednoho dne nebude. A ten den přišel před téměř dvěma lety.

Mohu být vděčná za to, že ji osud netrápil a neumírala v bolestech. Zkrátka usnula a už se neprobudila. I když jsem věděla, že se to jednoho dne stane, psychicky jsem na to připravená nebyla. Myslím si, že to ani nejde. Po pohřbu jsem zůstala v bytě, kde jsem měla poslední roky i maminku. Její pokoj jsem nechala netknutý a chodila do něj plakat.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlaďka (25): Vzkaz od zesnulé maminky mi přinesl smíření s tím, že jsem zůstala úplně sama

Přišlo první výročí její smrti

Jednou týdně jsem v něm utřela prach, naklepala peřiny a zalévala květiny, které maminka tolik zbožňovala. Den po dni jsem na ni myslela a říkala si, jaká je škoda, že už tu není. Manžel mi byl velkou oporou a vím, že to se mnou neměl lehké. Takřka rok jsem smutek držela na uzdě. Pak ale přišlo první výročí její smrti.

Manžel odjel s dětmi na víkend pryč a já zůstala doma sama. Zrovna lilo jako z konve a na mě padl smutek. Zašla jsem do maminčina pokoje, usedla k oknu s horkým čajem, který jsem pevně svírala v dlaních. Okno se během chvíle zamžilo a já na něj namalovala srdíčko. Myšlenkami jsem byla s maminkou.

,,Dneska je to rok, mami,“ hlesla jsem do ticha. A dál se dívala na srdíčko namalované na okně. Najednou se vedle něj objevil nápis: "Jsem tady." Zalekla jsem se a celé to smazala. Ze zvědavosti jsem ale po chvíli okno pomocí čaje znovu zamlžila a napsala: "Kdo je tady?" A věřila, že žádná odpověď nepřijde. Jaký šok jsem zažila, když se na okně objevil další vzkaz: "Přece máma."

Mohlo by Vás zajímat:

Želmíra (24): Po smrti blízkého přítele netruchlím. Z onoho světa mi pomáhá hledat odpovědi

Maminka mi na okno napsala vzkaz

,,To není možný! Já snad blouzním,“ mumlala jsem si a znovu to roztržitě smazala. Otočila jsem se, že z pokoje odejdu. Když jsem se k oknu znovu podívala, viděla jsem, jak někdo píše další vzkaz: "Mám tě moc ráda, ničeho se neboj." ,,Mami? Ty jsi vážně tady?“ otázala jsem se a běžela znovu k oknu. ,,Mám tě moc ráda a chybíš mi,“ napsala jsem třesoucí se rukou.

,,Taky tě mám moc ráda, holčičko. Děkuju za všechno,“ ukázalo se na okně. Až do rána jsem čekala na další vzkaz. Už žádný nepřišel, ale to nevadí. Mamka se nějakým pro mě nepochopitelným způsobem se mnou spojila. Vím, že to byla ona. To poznáte, když se s vámi spojí duch někoho, koho jste tolik milovali. Uvidíme, co přinese další podzim.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (58): Na desáté výročí smrti naší dcery jsme s manželem zažili něco božského

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.