Zuzana (58): Na desáté výročí smrti naší dcery jsme s manželem zažili něco božského

Rodič by nikdy neměl přežít svého potomka. Nám se to bohužel stalo. Dcera Johanka zemřela, když jí bylo dvacet let. Nedá se slovy popsat, jaký smutek jsem cítila. Přirovnala bych to k tomu, jako kdyby vám někdo vrazil kudlu přímo do srdce a ta bolest nikdy nepřestane. Johanka mi ale nedávno dala znamení, že tu přebývá. Tím tu bolest částečně utišila.

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (26): Po smrti maminky jsem propadla depresím, ale ona to tak nenechala

Dcera začala jezdit na koni

Byli jsme obyčejnou, ale milující se rodinou. Johanka byla jedináčkem, který někdy vydal za dva. Bylo to akční a zkoumavé dítě. Chvíli neposeděla, pořád musela něco dělat. Někdy bylo těžké vyjít jí vstříc. Jednoho dne si sama našlo něco, čemu zcela propadla. Když na procházce zahlédla přes ohradu koně, hned se zamilovala.

„Já chci umět jezdit na koni," pronesla toužebně. Vzhledem k tomu, že jsme tu možnost měli, tak jsme jí to dopřáli. U nás na vesnici byla jezdecká stáj, kam začala nejprve chodit jen pomáhat. Ze začátku čistila stáje a pomáhala majiteli se vším, co bylo potřeba. Ten jí jednoho dne nabídl, aby se konečně svezla.

Na koně vylezla tak, jako kdyby to dělala každý den. Hned mezi ní a hřebcem Napoleonem vzniklo pouto. Sám majitel byl překvapený, jak si sedli. „To se jen tak nevidí. Je mezi nimi něco silného," řekl při pohledu na ně. Od toho dne chodila do stájí snad každý den. Vášeň pro koně jí sršela z očí.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (36): Dlouho jsem se zdráhala jet na chalupu, kde mi zemřela mamka. Byla to chyba

Jednoho dne se stala obrovská tragédie

Bylo slastné dívat se na to, jak s Napoleonem klusají po poli. Johaně vlály dlouhé vlasy a kůň se štěstím natřásal. Nikdy jsem nic krásnějšího neviděla. Své vášni se věnovala nepřetržitě téměř sedm let. Až do toho osudného dne. Šla zase do stájí. Chtěla se s Napoleonem projet, osedlala ho a vyrazili.

Během chvíle se ale nahnaly mraky a potkala je bouřka. Johanka to podle všeho chtěla vzít zkratkou, která vedla přes silnici. Tam se odehrála obrovská tragédie. Podle policie si dcera nevšimla rychle jedoucí dodávky, které vstoupili přímo do cesty. Řidič neměl šanci zabrzdit. Došlo k prudkému nárazu.

Johana zůstala nehybně ležet na zemi. Kůň ještě z posledních sil vydechoval. Přivolaná záchranka se dceři snažila pomoci, ale bohužel, svým těžkým zraněním na místě podlehla. Byl to ten nejsmutnější den mého života. O tom, co jsem prožívala, už mluvit nechci. I po letech je to velmi bolestivé. Avšak právě dcera mi nedávno dala znamení, že tu někde je s námi.

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (25): Ulehla jsem do babiččiny postele. Díky tomu se setkala se zesnulým dědou

Na desáté výročí dceřiny smrti se stalo něco božského

Před časem to bylo deset let, co zemřela. Manžel Richard (62) si přál, abychom toto výročí oslavili projížďkou na koni. Přišlo mi to velmi morbidní, ale on na tom trval. Osedlali jsme si dva koně a vyrazili. I nás potkala bouřka. Richard nás táhl stejnou cestou, jako kdysi jela Johana. Sevřel se mi žaludek a srdce mi bušilo o sto šest. Když jsme projížděli tím osudným úsekem, stalo se něco neuvěřitelného.

Přímo nad námi skrze mraky vysvitlo slunce. Jeho paprsky dopadaly na silnici, kde před lety zemřela naše dcera. Zvedla jsem hlavu vzhůru ke korunám stromů. A tam jsem spatřila Johanku na koni. Vesele mi mávala a posílala polibky. Manžel se zastavil a vrátil se ke mně. Podíval se stejným směrem jako já. „Johanko," zvolal. Tekly nám slzy dojetí. „Já jsem ti to říkal. Je pořád s námi,“ utřel si Richard slzy. I když mi ten pohled dceru nevrátí, mohu alespoň žít s pocitem, že tu pořád je s námi.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (38): Náš malý syn žije dvojí život, ale neví o tom. Jsem na pokraji svých sil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.