Darina měla se svou tchyní Mahulenou dobrý vztah. To se změnilo, když se jí narodila dcera. Od té chvíle k nim Mahulena jezdí, jak se jí zlíbí. Nechápe, že tím narušuje denní režim malého miminka. Darina ji poprosila, aby se předem hlásila, ale tchyně se urazila. Už tomu bude měsíc, co se neozvala.
Dokud jsme s Liborem (30) neměli dceru, s jeho matkou jsem měla dobrý vztah. Co je Mia na světě, tchyně k nám jezdí, jak se jí zlíbí. Nemá potřebu dát nám dopředu vědět. Když jsem něco řekla, urazila se.
S tchyní jsem měla dobrý vztah
Má tchyně Mahulena (53) je obyčejná ženská, v podstatě jsem si ji docela oblíbila. Než se mi narodila dcera, my dvě jsme si celkem rozuměly. Ona nikdy neměla potřebu kecat mi do života nebo do toho, jak se starám o jejího syna.
Když jsme jí oznamovali, že z ní bude babička, slzám štěstí se neubránila. „Ani nevíte, jakou jste mi udělali radost," řekla tehdy. Během mého těhotenství často projevovala starost a nabízela pomocnou ruku. Ke konci sedmého měsíce už jsem si nehrála na hrdinku. Klidně jsem si od ní nechala nakoupit, také mi pomohla doma uklidit.
V té době jsem si plně uvědomovala, jak se náš vztah mění. Byl hlubší, víc jsme si věřily a já jí byla neskonale vděčná. Když se Mia narodila, tchyně byla první v porodnici a naše štěstí s láskou chovala. Když jsem se na ni dívala, hned jsem věděla, že bude skvělá babička.
Po narození dcery k nám tchyně jezdí bez ohlášení
Sotva jsme odjely domů, můj pohled na Mahulenu se změnil. Už za tři dny přijela, aniž by se předem ohlásila. Zvonila o sto šest, čímž Miu vzbudila. Zdržela se sotva dvacet minut a zase jela. Jenže svou návštěvou nám zadělala na problém. Miu už nešlo uspat a celý den už jen plakala. Když jsem si uvědomila, že Mahulena přivezla polévku a čerstvé pečivo, nemohla jsem se na ni moc zlobit. Nemyslela to zle.
Jenže ona to začala dělat celkem pravidelně. Stavila se, kdykoliv si to usmyslela. Cestou z práce, cestou do práce. Někdy i místo obědové pauzy. Téměř pokaždé nás tím buď vzbudila, nebo nám nabourala denní režim.
Požádala jsem Libora, aby matce naznačil, že je třeba návštěvy předem hlásit. Tvářil se, že to nebude problém. Bylo mi ale divné, když to v následujících třech týdnech udělala zase. „Mluvil s tebou Libor teď někdy?" ptala jsem se Mahuleny. „Ne, jen mi psal, abych dala vědět, kdybych k vám jela," odbyla mě.
Tchyně nepochopila mou prosbu
Říkala jsem si, že snad nebude vhodnější chvíle, a tak jsem jí to řekla. „Mahuleno, já bych tě chtěla o něco poprosit. Myslíš, že bys mi mohla vždycky předem zavolat, že jedeš?" řekla jsem otevřeně. Ta se na mě podívala tak, že bylo jasné, že se jí to nelíbí. „Vadí snad, že sem jezdím?" zeptala se.
„Já jsem ráda, když přijedeš, ale chci to vědět dostatečně dopředu," nedala jsem se. „Proč? Vždyť o nic nejde, ne? Většinou jste stejně doma, tak o co jde?" tvářila se nechápavě. „Jde o to, že nás někdy vzbudíš. Nebo mi není zrovna dobře a tvoje návštěva se nehodí," přiznala jsem se.
„Aha, tak to jsi měla říct rovnou, že mě tady nechceš. Nebudu se nikomu vnucovat. Já myslela, že jsme kamarádky," urazila se a odešla. Hned jsem to volala Liborovi. „Máti se srovná, dej jí čas," reagoval svým typickým postojem flegmatika. Doufala jsem, že má pravdu. Podle všeho se ale zmýlil. Mahulena u nás nebyla už měsíc. Nezavolá, na zprávy nereaguje. Já ji nechtěla vyhnat, jen jsem chtěla být na její návštěvu připravená. Na tom snad není nic špatného. Možná časem pochopí, co se sluší a patří.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.