Dáša (19): Prababička umřela dřív, než jsme se stihly poznat. Vrtalo mi to hlavou, a tak jsem uspořádala seanci

V životě mě trápila jen jedna věc. Nedokázala jsem pochopit, proč na mě prababička Lída nepočkala. Umřela v den, kdy jsem se narodila. I když jsem ji nepoznala, chtěla jsem vědět, proč jsme se nesetkaly. A tak jsem před lety s kamarádkami vyvolala jejího ducha. Lída mi vysvětlila, proč jsme se minuly.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (22): Zdánlivě nevinné vyvolávání duchů stálo kamarádku život. Na něco podstatného jsme totiž zapomněly

S kamarádkami jsme vyvolávaly ducha mé prababičky

Já vlastně ani přesně nevím, proč mě tak trápilo, že jsme se s prababičkou nestihly poznat. Něco v mé hlavě mi pořád našeptávalo, že bych to měla vyřešit. Podvědomě jsem cítila, že jsme spolu měly něco dokázat. Když nám s kamarádkami bylo asi čtrnáct let, napadlo nás, že budeme vyvolávat duchy. Když se holky zeptaly koho, já měla jasno.

„Co takhle moji prababičku Lídu? Umřela v den mého narození a já chci vědět, proč na mě nepočkala," navrhla jsem. Holky nic nenamítaly, a tak jsme se pustily do vyvolávání. Měla jsem vést celou seanci. Bylo nás celkem pět v kruhu a kolem jsme měly zapálené svíčky.

V přítmí pokoje jsme rozložily desku k vyvolávání duchů. Na vlně jednoho dechu jsme třikrát po sobě zopakovaly požadovanou mantru: „Vyvoláváme tě, duchu prababičky Lídy." Všechny jsme měly ruce na sklence, která se začala pohybovat. „Jsi tu?" vznesla jsem dotaz. Čekala jsem na odpověď. Na desce se pomocí skleničky zobrazilo ano.

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (31): Na vlastní oči jsem se přesvědčila, že máme v bytě duchy. Manžel to ale odmítá řešit

Zjevil se mi prababiččin duch

Začala jsem pokládat otázky, ale prababička nereagovala. Pak to celé pokazil můj táta, který přišel domů a seanci přerušil. Nám v ten moment nedošlo, že musíme ducha zase odvolat. Holky jedna po druhé odešly domů a já zůstala sama v pokoji.

Večer, když jsem ulehala, jsem v pokoji něco cítila. V tu chvíli mi nedocházelo, že duch mé prababičky tam stále může být. Kolem desáté večer se pokojem rozlehl její hlas. „Chceš vědět, proč jsme se nepotkaly?" promluvila prababička. Aniž bych si uvědomovala, že ke mně mluví neviditelná bytost, odpověděla jsem pokýváním hlavy.

„Musela jsem umřít, aby ses mohla narodit. Někdy to tak zkrátka je. Život za život," řekla. „Moc bych si přála, abych tě poznala," posteskla jsem si. „Něco jsem ti tady nechala," pronesla. „Popros svoji matku, aby ti to dala. Bude nás to navždy spojovat," dodala. Poté se pootevřelo okno, zvedla záclona a podle všeho byla prababička pryč.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (18): Vyvolaly jsme s kamarádkami ducha zemřelé babičky. Takovou chybu už nikdy neuděláme

Prababička mi před smrtí něco zanechala

Celou noc jsem s pohledem upřeným do stropu přemítala, jestli se to vážně stalo, nebo to byl třeba jen sen. Ráno jsem se zeptala mamky, zda mi tady prababička Lída něco nenechala. Udiveně se na mě podívala. „A víš, že nechala?" řekla a odešla do ložnice. Přišla s řetízkem, na kterém visel přívěšek mého znamení.

„Jak si na to vlastně přišla?" zeptala se mamka. „Tomu bys nevěřila," pověděla jsem a dala si řetízek kolem krku. V ten moment mnou projel hřejivý pocit. Nemělo smysl mamce cokoliv říkat, protože jak ji znám, nevěřila by mi. Prababiččina odpověď na otázku, proč na mě nepočkala, mi bude muset stačit. Její zjevení mě zahřálo u srdce. Je dost dobře možné, že až také jednoho dne zemřu, budeme kráčet stejnou cestou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hynek (27): Vyvolal jsem ducha zemřelého dědy. Dost mě znepokojilo, co mi řekl

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.