Rozlučky se svobodou bývají divoké a není to pravidlem jen pro tu ženichovu. Nevěsta se během té své dokáže také pěkně odvázat. Pokud tedy nenarazíte na někoho, koho by na své rozlučce rozhodně nečekala. Jak se to přihodilo Denise.
Prožívala jsem nejšťastnější období svého života. Můj přítel Tomáš mě po dvou letech chození požádal o ruku. Svatbu jsem si přála už v době, kdy jsem byla malá. Těšila jsem se na tu chvíli, kdy mě táta povede uličkou a já se potom postavím vedle muže svého srdce. Teď se mi to všechno konečně splní.
Naplánovat svatbu bylo náročné
Plánování svatby bylo pro nás s Tomášem náročné. Museli jsme vymyslet místo, kolik lidí pozveme i jak bude vypadat závěrečná párty. Nechtěla jsem jen obyčejnou svatbu. Doufala jsem, že bude každý říkat, že to byla nejkrásnější veselka, na které kdy byl. Všechno proto muselo být dokonalé.
Kamarádky o mých starostech s přípravou věděly, a proto mi uspořádaly rozlučku se svobodou, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat. Vyzvedly mě nejprve doma, kde jsme hrály rozlučkové hry, pily víno a připravovaly se, že později půjdeme do města za zábavou.
Za barem stál můj expřítel
A přesně tam jsem potkala někoho, koho bych na své rozlučce raději neviděla. Když jsme se s kamarádkami usadily v jedné restauraci, šla jsem objednat drinky a jak se ke mně barman otočil, došlo mi, že ho znám. Byl to můj bývalý přítel Jindra, kterého jsem neviděla sedm let. Rozešli jsme se, když nám oběma bylo dvacet. Chodili jsme spolu dlouho. Měli jsme se opravdu moc rádi.
Tehdy jsem si myslela, že on jednou bude můj manžel, ale nakonec se všechno vyvinulo jinak. Já šla po gymnázium na vysokou, ale jeho studium moc nebavilo, a tak začal pracovat. A to byl začátek konce. Měli jsme stále méně společných zájmů, každý jsme chtěli od života něco jiného, až se nakonec nedalo dělat nic jiného než se rozejít.
Cítila jsem se trapně
Ale teď byl Jindra tady. Stál za barem a čekal na moji objednávku. Nebyla jsem si jistá, jestli mě poznal, ale bylo by mi trapně, kdyby ano a já bych se chovala, jako že ho neznám. „Ahoj, poznáváš mě? Jsem Denisa, chodili jsme spolu,“ pozdravila jsem ho a doufala, že se moc neztrapním. „Ahoj, jasně. Koukám, že se budeš vdávat,“ ukázal na moji šerpu s nápisem nevěsta, co jsem měla na sobě. „Moc ti to přeju, doufám, že ti to vyjde,“ odpověděl a zeptal se, co si dám. Objednané pití připsal na účet podniku a já odcházela ke kamarádkám povyprávět jim o nečekaném setkání.
Pro někoho by bylo setkání s expřítelem na rozlučce se svobodou noční můrou. Byla to i pro mě, naštěstí to nebylo tak strašně trapné. Vyměnili jsme si zdvořilostní fráze a já pak pro pití raději posílala kamarádky. Vidět ho znovu jsem opravdu nepotřebovala.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.