Diana (37): Nevěřila jsem synovi, že mluví s mrtvými. Všechno změnil jeden noční zážitek

Říká se, že malé děti mnohdy vidí víc než my dospělí. I když jsem sama jako dítě zažila pár zvláštností, svému dítěti jsem věřit nechtěla. Jonáš (5) mi tvrdil, že ho babička navštívila ve snu a loučila se, protože umírá. Já mu vyndala, ale on říkal pravdu.

Mohlo by Vás zajímat:

Tamara (69): Před deseti lety jsem přišla o syna. Možná jsem blázen, ale zdá se mi, že se převtělil do vnuka

Syn tvrdil, že umí mluvit s mrtvými

Když se Jonáš narodil, babička Lada na něj nedala dopustit. Stal se jejím nejoblíbenějším vnoučetem. Bylo mezi nimi něco, co se jen těžko popisuje. Možná bych to nazvala silným vnitřním spojením. Lada svého vnuka bezmezně milovala, o tom nebylo pochyb. Dlouho mě bude mrzet, že spolu nemohli strávit více času.

Syn byl vždycky velmi vnímavé a citlivé dítě. Občas mi říkal věci, kterým jsem se zdráhala věřit. Tvrdil třeba, že vidí mrtvé lidí. A údajně s nimi dokázal i mluvit. Zatímco on to vyprávěl se zalíbením, mě z toho běhal mráz po zádech. V určité chvíli už to přeháněl a já mu zakázala o tom mluvit.

Věřila mu jen babička Lada. „Jednou za jeho schopnosti budeš ráda," kárala mě pokaždé, když dostal vynadáno. A měla pravdu. Jenom díky Jonášovi a jeho schopnostem jsme měli možnost rozloučit se s babičkou, než zemřela.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (24): Náhle mi zemřela sestra. Pro spojení s ní jsem použila černou magii. Nebyl to dobrý nápad

Syn tvrdil, že nás babička chce před smrtí vidět

Bude tomu půl roku, kdy za mnou v noci přišel Jonáš. „Mami, babička umírá, musíme za ní jet," řekl tiše. „Přestaň si vymýšlet a jdi spát," vyháněla jsem ho. „Ty to nechápeš. Teď za mnou byla a prosila mě, abychom přijeli. Moc času nám nezbývá. Musíš mi věřit," plakal. „A jak tě mohla navštívit?" zjišťovala jsem.

„Přišla za mnou do snu a prosila mě, abych ti to řekl. Musíme za ní jet," trval na svém. Ač nerada, nakonec jsem se rozhodla, že ho poslechnu. „Jestli je to jen nějaký vtípek, tak uvidíš," zlobila jsem se. Jonáš byl značně nervózní a v očích měl strach. Dojeli jsme do nemocnice, kde už babička nějaký čas ležela kvůli srdeční arytmii.

Než nás lékařka k babičce pustila, vzala si mě stranou. „Nevypadá to s ní dobře, buďte připraveni na nejhorší," řekla soucitně. Vešla jsem do pokoje, kde už Jonáš držel babičku za ruku. Plakal a prosil ji, aby zůstala. Když jsem se k ní naklonila já, něco mi pošeptala. „Chtěla jsem vás ještě naposledy vidět. Je dobře, že jsi mu uvěřila. To já ho za tebou poslala," pronesla tiše a těžce oddechovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (43): Babička s maminkou mě ve snu volaly na onen svět, prý mě čeká už jen utrpení

Lituji, že jsem synovi nevěřila

„Jonáš tvrdil, že jsi za ním byla. Takže je to vážně pravda? Jak jsi to jen…," nestihla jsem dokončit otázku. Babička udělala gesto, abych ztichla. „Mám vás moc ráda. Jednoho dne se všichni sejdeme," pronesla ke mně a těžkou rukou mě pohladila. „Jonáši, jsi výjimečný. Budu za tebou chodit častěji," dodala a pokusila se o úsměv.

To bylo naše poslední setkání s babičkou Ladou. Rána se nedožila. Synovi jsem se za svou nedůvěru omluvila. Nemám sice zdání, jak to ti dva udělali, ale asi na tom nezáleží. O tom, že je Jonáš výjimečný, vím od jeho narození. To já se musím změnit. Je třeba, abych mu začala věřit. Stal se jakýmsi spojníkem s babičkou. Vždycky, když se ve snu setkají, barvitě mi o tom vypráví. A já mám díky tomu vlastně pocit, že je babička pořád s námi.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (42): Vycítila jsem, že zemřel táta. Asi mám zvláštní schopnosti, jen je neumím ovládat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.