Rozvod je asi nejhorší můra všech manželů. Ale častokrát je to lepší řešení, než setrvávat v nešťastném manželství. Diany manžel požádal o rozvod a ona se bála, že to neustojí. Nakonec se stalo něco, co vůbec nečekala.
Byla jsem vdaná třináct let a nikdy jsem si nemyslela, že se s manželem rozvedeme. Míra mě měl rád, hodně jsme oba pracovali a máme spolu syna. Oba jsme byli v práci úspěšní a díky tomu jsme si žili poměrně na vysoké noze. Samé drahé dovolené, auta, nádherný dům a bungalov v Itálii. Domů k nám chodila paní na úklid a měli jsme i chůvu pro syna, protože jsme byli hodně v práci. Bylo to trochu hektické, ale dařilo se nám.
Klišé přímo v naší v ložnici
Ani jsem si nevšimla, že se s Mírou skoro nevídáme. Většinou jsme spolu trávili čas jenom v neděli, kdy jsme všichni jeli na nákupy. Jednoho dne mi ovšem volali ze školy, že Tadeášovi není dobře a zvrací. Tak jsem pro něj okamžitě jela a vzala si volno, že zůstaneme doma. Když jsme přijeli před dům, Míra byl doma, což bylo velmi neobvyklé.
Šli jsme domů a z ložnice se ozývaly zvuky. Došlo mi, co se děje. Poslala jsem Tadeáše do pokoje pro hosty, aby nic neslyšel a běžela nahoru. Byla to hrůza a takový klišé. Míra měl v naší posteli svoji sekretářku. Nechtěla jsem tomu věřit, myslela jsem, že takové věci jsou pod jeho úroveň.
Začal boj
Ovšem nebyl to on, kdo dostal vynadáno, ale já. Ani se nenamáhal vstát a řekl, že si za to můžu sama. Žiji prý jen prací a na něj se už ani nepodívám. Myslela jsem, že oba dřeme proto, abychom si mohli dovolit luxus. Míra odešel do auta i se sekretářkou a odjeli. Zhroutila jsem se. Tu noc jsem spala po dlouhé době s Tadeáškem v pokoji a bála se, co přijde.
Druhý den přijel a podal mi žádost o rozvod. A tím začala naše bitva. Najala jsem si právníka a snažila se vybojovat alespoň, aby syn zůstal v mé péči. Míra mě chtěl sedřít z kůže. Všechno měl už dlouho vymyšlené a geniálně připravené tak, abych dostala co nejmíň.
Všechno zlé je k něčemu dobré
Z domu jsme se s Tadeáškem odstěhovali a našli si menší byt. Byla jsem z toho moc špatná. Ani ne tak ze ztráty Míry, ale spíš z jeho chování a z toho, jakou rychlostí na nás zapomněl, hlavně na syna. Když v tom mi jednoho dne přišla zpráva od mého právníka Filipa: „Jak se cítíte?“ Opatrně mě pozval na víno, abych se měla komu vypovídat, ale odmítla jsem. Další den se opět ptal, jak mi je. A takhle to šlo ještě nějakou dobu, až jsem na to víno dorazila, i když jsem ho dopředu varovala, že budu možná brečet.
Jenže pláč se nekonal. Místo toho jsme se skvěle bavili a já s ním na všechno zlé zapomněla. Od té doby jsme spolu a já velice přehodnotila svůj dosavadní život. Největší štěstí totiž bylo, když jsme s Tadeáškem a Filipem spali pod stanem u něj na zahradě.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.