Facebook
Instagram
Naše čtenářka Ludmila žila s manželem starším o sedm let. Bohužel byl vážně nemocný a s jeho blížícím se koncem se postupně oba smířili. Mnozí lidé na sklonku života rekapitulují, někteří se doznávají k činům a někteří mají poslední přání. To byl případ paní Ludmily a její manžela.
Můj manžel Miloš byl mimořádný člověk. Byl to sportovec tělem i duší, nepil alkohol, neholdoval cigaretám, měl báječný smysl pro humor a také byl velmi empatický. Nikdy jsem nezažila, že by měl špatnou náladu. S každým měl dobré vztahy. Život s ním byla pohádka.
Ovšem jednou začal mít zdravotní problémy. A protože byl pozitivní člověk, nic si nepřipouštěl, nikoho tím nechtěl otravovat. Zpětně si vyčítám, že jsem nic nepoznala a mohlo by být vše jinak. Miloš byl vždy v dobré náladě, ale tu a tam jsem si všimla, že se chytá vzadu za záda, ale když jsem se tázala, co ho bolí, tak nad tím mávl rukou. Častěji začal navštěvovat toaletu, a to jsem už zpozorněla. Ovšem on byl nadále optimistický a říkal, že nemoci se ukážou v takové síle, kterou jim dáme.
Už bylo pozdě
Bohužel jednoho dne se jeho stav rapidně zhoršil a Miloš poprvé úpěl bolestí. Okamžitě jsem ho vzala k doktorovi a ortel byl zdrcující. Nádor na ledvině. Tak velký, že už nebylo možné ho operovat. Plakala jsem a zhroutil se mi svět. Ihned jsem hledala možnosti léčby. Ale Miloš o tom nechtěl ani slyšet: „Lidunko, měl jsem báječný život. Nebudu si kazit poslední chvíle,“ dodal.
Nejdříve jsem se s tím nedokázala smířit, ale Miloš byl statečný. Bylo vidět, že má velké bolesti, ale do poslední chvíle nechtěl dát nic najevo. Příbuzní nás navštěvovali častěji, aby s ním trávili ještě poslední „radostné“ momenty. Jeho mladší bratr Vlasta se k nám na chvíli přestěhoval, aby mi pomáhal.
Helena (49): Manžel se pomátl, čistí náš byt od mrtvých duší kyvadlem (+AUDIO)
Poslední přání
Pamatuji si ten den jako dnes. Byla stále zima, ale ten den jako by už pomalu přicházelo jaro. Venku byl cítit zvláštní vzduch a ptáci švitořili. Miloš byl brzy ráno vzhůru a přál si jít ven, tak jsme ho s Vlastou naložili do auta a jeli se podívat nahoru na kopec, odkud byl krásný výhled na celou dědinu. Když jsme tam tak seděli potichu a pozorovali tu krásu, Miloš řekl: „Lidunko, děkuji ti za krásný život. Udělejte mi s Vlastou radost a buďte po mém odchodu spolu.“ Vlasta byl sám a já bych měla někoho blízkého, o koho bych se mohla opřít. Nevěděla jsem co říct. Ta chvíle byla tak zvláštní, jako by při nás stáli andělé. Zdálo se nám to všem logické.
Ten večer Miloš umřel. Byl to poslední východ slunce, který viděl. Doteď si myslím, že už věděl, že je konec a rozloučil se s námi na vyhlídce. Každý den se o něm bavíme a smějeme se historkám, které jsme s ním zažili. O jeho přání jsme dlouho přemýšleli, ale bylo příjemné mít vedle sebe někoho, s kým mohu s láskou vzpomínat na svého manžela. A tak Vlasta zůstal.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Související články
