Není neobvyklé, když na prvním rande muž zaplatí za dámu. Považuje se to za běžné. Ale čeho je moc, toho je příliš. Pan Dominik musel za svou novou přítelkyni platit úplně všechno i v dalších týdnech.
Za seznámení s Šarlotou (24) vděčím seznamovací aplikaci. Chvíli jsme jen tak chatovali, ale já nejsem typ člověka, který si rád píše. Preferuji osobní kontakt. A tak jsem ji ani ne za týden pozval na schůzku.
První rande dopadlo dobře
Myslel jsem si, že odmítne, že je to na to moc brzy, ale Šarlota souhlasila. Napsal jsem jí, že půjdeme do mé oblíbené restaurace. Není náhodou, že je to nejdražší restaurace ve městě. Chtěl jsem ji ohromit. A to se mi povedlo. Šarlota byla nadšená. „Nikdy jsem tu nebyla, ale jídlo je fakt vynikající,“ pochvalovala si.
Když jsme dojedli, poprosil jsem o účet a zaplatil za nás za oba. Ani mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Jsem gentleman, a tak je pro mě samozřejmostí na prvním rande zaplatit i za dámu. Odešli jsme z restaurace a mně se zdálo, že se první schůzka opravdu vydařila. Brzy jsme šli na další.
Stále za všechno platím já
V kavárně jsem musel také platit já, lístky do kina jsem kupoval zase já. Šarlotu ani jednou za celou dobu nenapadlo, že by i ona mohla vytáhnout peněženku a nenechat všechno placení na mně. Ale v té době jsem tomu vůbec nevěnoval pozornost. Zajímala mě jen Šarlota. Byl jsem z ní úplně unešený. Byla tak nádherná a moc jsme si rozuměli. Ani mě nenapadlo, že je něco špatně na tom, že neustále vytahuji peněženku.
Na to mě upozornili až kamarádi, když jsem s nimi byl v hospodě. S Šarlotou jsme spolu v té době chodili přes tři měsíce a já byl stále neskutečně zamilovaný. „Nevadí ti, že za Šarlotu neustále platíš jenom ty? Vytáhla vůbec někdy před tebou peněženku?“ zeptal se mě kamarád Honza. „Když jsem začal chodit s Dianou, chtěla platit už na druhé schůzce. Hrozně mě to překvapilo,“ dodal.
Došlo mi, jak je to doopravdy
A já jsem nad tím začal uvažovat. Je pravda, že Šarlota mě nechá platit úplně za všechno. Když mě pozve, abych ji doprovodil při nakupovaní oblečení, vždycky jsem já ten, kdo za to zaplatí. A není to jen u nakupování oblečení, ale také u spousty jiných věcí.
Asi si s ní o tom budu muset promluvit. To, že spolu chodíme, přece neznamená, že jsem její sponzor a že mě může takhle vysávat. Myslím, že nastal čas si dupnout.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.