Dominika (29): Moje kamarádka je vášnivá malířka, ale dělá hrozné mazanice. Horší dárek jsem v životě nedostala

Klárka (28) tak moc miluje malování, že nemám to srdce ji jakkoliv kritizovat. Nejsem jediná, komu její výtvory připadají směšné. Přesto si myslím, že má každý právo dělat to, co ho baví. Jen se obávám výstavy, kterou si Klára usmyslela nachystat.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (35): Moje kamarádka už vzdala hledání toho pravého, miluje jen svého psa

První obraz jsem chvíli brala jako pokus o vtip

V době začátků pandemie jsme s Klárou vymýšlely, čím se zabavit. Ona v dětství ráda kreslila a tak se rozhodla koupit malířský stojan a barvy. Já jsem tak vznešené cíle neměla a pustila se do domácího cvičení. Když mi pak Klára ukázala své první dílo, na několik vteřin jsem oněměla.

Střídaly se ve mně různorodé pocity. Nejprve jsem si myslela, že ta mazanice znamená vtip a můžu se začít nahlas smát. Klářin výraz ale napovídal, že je dojatá. A tak jsem zaváhala. Možná mě jen zkoušela, protože nemám žádné umělecké sklony a třeba ani nepoznám kvalitní práci.

„Tak to je teda něco...“ řekla jsem neurčitě a čekala na další reakci, která by mi mohla napovědět. „Viď, já věděla, že ve mně dříme talent. A to je teprve první kus! Když na sobě zapracuju, bude to fakt síla. A nejlepší na tom je, že se po dlouhý době u něčeho cítím tak uvolněně a šťastně,“ vysvětlovala mi Klára naprosto vážně. Uznale jsem kývala hlavou a měla radost z toho, jak je nadšená.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (30): Moje kamarádka tajně pije. Ráda bych jí pomohla, ale ona si nechce přiznat, že má vážný problém

S vervou se pustila do dalších příšerných obrazů

Myslela jsem si, že ji prvotní nadšení nakonec přejde. Nechala se ale slyšet, že si váží mojí podpory, protože jí pomáhám na sobě dál pracovat. I když jsem chválila každý další kousek, nezdálo se mi, že by docházelo k nějakému zlepšení.

Nikdo, ani z její rodiny, neměl to srdce Kláru zrazovat od malování. Nebyl ani důvod, člověk si přeci může pro sebe tvořit, co se mu zlíbí. Hlavní je, že ho ta činnost naplňuje. Bez seberealizace jsme v životě ochuzeni. Skoro jsem Kláře záviděla, protože já bych se do spousty věcí nepustila právě proto, že bych nebyla dost dobrá. A v tom je možná ta chyba.

Kláře se doma kupily obrazy, které už neměla kam ukládat. A tak je začala předávat dál jako dary. Dostala jsem ta největší díla k narozeninám, Vánocům i k MDŽ. Klára zašla trochu dál, protože se rozhodla pomoci mi obrazy pověsit. Chtě nechtě se staly součástí mého interiéru.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (33): Moje kamarádka nemá vlastní názor ani vkus, ve všem mě kopíruje. Musela jsem rázně zakročit

Její obrazy tajně schovávám, aby mi nehyzdily byt

Jakmile můj přítel spatřil na stěnách ono umění, od smíchu mu vyhrkly slzy. Není to ode mě pěkné, ale schovávám je. Na zdi se objeví jen tehdy, když má přijít Klára. Jednou jsem to málem nestihla udělat, to by byl nemilý trapas.

Klára si jde za svými sny a chystá výstavu v naší oblíbené kavárně. Majitelka zřejmě také neměla to srdce odmítnout. A já si říkám, že se nakonec na těch skoro až dětských patlanicích najde i něco hezkého. Čiší z nich totiž právě to nadšení. Možná se přeci jen přihlásím do baletního kurzu pro dospělé. Proč si neplnit sny a nedělat si radost bez nároku na dokonalý výsledek?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (31): Moje kamarádka je věčná dietářka, nedá se s ní normálně bavit. Musím počkat, až to vzdá, pak je s ní řeč

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.