Marta má svou dlouholetou kamarádku Terezu moc ráda, proto ji vyděsilo, když v její kabelce zahlédla vodku. Od té doby si všímá změn v jejím chování, které dříve přehlížela. Jenže co dělat, když Tereza odmítá pomoc?
S Terezou (29) se přátelíme už od dětství. Vždycky to byla holka do nepohody, se kterou je legrace. Nějaké to pivo jsme spolu vypily, ale nenapadlo by mě, že Tereza pije první ligu. Jak jsem si toho mohla nevšimnout?
Už ve čtrnácti jsme okusily pivo
Když si tak zpětně procházím léta přátelství s Terezou, dobře si vzpomínám na den, kdy mi na školním výletě tajně ukázala plechovku piva. Bylo jí čtrnáct a pivo sebrala tátovi z lednice. Tehdy jsem si pomyslela, že je praštěná.
Pivo jsme vyzunkly, nic z toho nebylo, ale její zájem o zakázané ovoce byl markantní. Možná proto, že u nás doma mi nikdo nic striktně nezakazoval, neměla jsem chuť hned všechno vyzkoušet. Na konci střední školy už měla Tereza za sebou hezkou řádku zkušeností.
Nikdy jsem o ni neměla strach, působila nebojácně a jako by měla všechno pod kontrolou. Kolem dvacítky se těžko rozlišuje, kdo příliš holduje alkoholu. V tom věku to byla samá party a Tereza nebyla jiná. Je pravda, že jsme se v té době malinko odcizily, neboť jsem si po vysoké škole pořídila dítě. Ale pak se naše cesty znovu spojily.
V kočárku ukrývala alkohol
Znovu nás sblížily mateřské povinnosti. Hned jsem pochopila, že i když se Tereza nedávno stala matkou, ráda si dá pivečko. Dokonce i na procházce s kočárkem. Pro někoho by to mohlo být divné. Ale na druhou stranu, kolikrát si dá chlap po obědě pivo? A každému to připadá naprosto normální.
Jednou jsem čekala, až se Tereza vrátí z toalety. A když jsem se naklonila nad kočárek s jejím synem, zahlédla jsem obsah kabelky. Placatka vodky už mi nepřipadala jako něco, nad čím bych mohla jen tak mávnout rukou.
Jakmile se Tereza vrátila, chtěla jsem na ni uhodit, ale nedokázala jsem to. Tušila jsem, že by se mnou o tom nechtěla mluvit. Začala jsem si dávat pozor na její chování a zpozorovala jsem jisté známky alkoholismu. Tereza měla vždy po ruce žvýkačky. Smála se hodně nahlas, víc než kdysi. Opakovala se, některé historky mi vyprávěla třikrát. A dost často chodila s kabelkou do ústraní, prý telefonovat...
Chtěla bych jí pomoci, ale ona o to nestojí
Nejsem si jistá, jestli nepřeháním, neboť Tereza nevypadá opile a neválí se po zemi. Když ji vidím, srší humorem. Velmi opatrně jsem se zeptala jejího přítele, jestli je s Terezou všechno v pořádku. Nerada bych ji „práskla“, dokud si s ní sama nepromluvím. Jakmile jsem téma otevřela, hned spustil, že sám neví, co má dělat.
„Našel jsem chlast i ve starých lahvičkách od šampónu. Bylo mi divný, že spí celé odpoledne a mívá strašné nálady. Někdy je tak depresivní,“ postěžoval si. Slíbila jsem, že si s Terezou zkusím promluvit. Vyváděla jako pominutá, že jsme se proti ní spikli a vpálila mi, že bez kapky alkoholu by se se mnou unudila k smrti. Dávám tomu ještě nějaký čas, pak jí zkusím domluvit nějaké sezení s odborníkem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.