Dominice zemřel otec, který po sobě zanechal slušný majetek. Ze dne na den byla bohatá. Neměla ale v plánu peníze jen tak rozházet. Kdo to viděl jinak, byl její manžel Bořek. Ten dal v práci výpověď a čekal, jak si bude užívat.
Místo hromady peněz, které jsem před časem podědila, bych byla tisíckrát raději, kdyby táta stále žil. Naši byli rozvedení, takže jsem byla jediná dědička.
Manžel se vrhl na peníze po mém otci
Táta bojoval s leukémii, která nakonec zvítězila. Vzhledem k tomu, že táta moc dobře věděl, jak je jeho stav vážný, mluvil se mnou narovinu. Vyjmenoval mi svůj majetek a představy o tom, jak bych s ním měla naložit. Vlastnil dva lesy na břehu Moravy a dům, ve kterém donedávna žil. Na účtech měl bezmála milion korun.
To všechno bylo jenom moje. Kdo se ovšem do celého procesu správy majetku vložil, byl můj manžel Bořek (50). ,,Lesy bys měla prodat, ten dům také. To budou minimálně další tři miliony k dobru,“ hlásil nad papíry z dědictví. ,,Lesy nikdy neprodám. Táta mě prosil, abych si je nechala. Dům nechám opravit a pronajmu ho,“ rozkryla jsem manželovi svoje plány.
Ten se nemohl dočkat konce dědického řízení. Už dopředu mluvil o tom, co všechno si koupíme. ,,Konečně si můžeme dovolit bazén na zahradu. Moje auto už také za moc nestojí,“ vyjmenovával. ,,Až si na to našetříme, tak pro mě za mě,“ byla moje odpověď. Hned se vzbouřil: ,,Máš miliony a chceš na něco šetřit, ty blázínku?“
Dal výpověď a čekal, že ho budu živit
,,Napadlo mě, že když jsme teď při penězích, dal byl si pohov s prací. Líbilo by se mi být nějaký čas doma,“ prohlásil jednou večer. Evidentně si myslel, že peníze po tátovi jen tak rozházíme. Jenže já neměla v úmyslu na ně sahat. Možná jen v případě, že by se naše dvacetiletá dcera chtěla osamostatnit a koupit si třeba byt. Na to bych jí přispěla.
Bořka to pobouřilo, měl jiné představy. Zakázala jsem mu, aby na peníze sahal. Jsme manželé dvacet let, takže vzájemně známe přístupy ke svým kontům. Dlouho jsem si nevšimla, že mi peníze na účtu mizí. Byly to takové nenápadné položky, které při tak vysokém zůstatku působily zanedbatelným dojmem. Pochopila jsem to, až když jsem v garáži našla drahé pánské hodiny a nový prut na ryby.
Detailněji jsem si projela výpisy. Hned mi bylo jasné, odkud vítr vane. Když přišel Bořek domů, uhodila jsem na něj. ,,Není ti hloupé sahat na peníze po mém otci? Jasně jsem ti řekla, že si to nepřeji. Chodíš do práce, tak si to kup ze své výplaty,“ uhodila jsem na něj. Bořek se jen ironicky zasmál a řekl: ,,Práci už nemám, dal jsem výpověď. Peníze na to máme,“ odbyl mě.
Učinila jsem nekompromisní krok
,,To přeci nemůžeš myslet vážně! Jen tak dát výpověď a myslet si, že budeš žít z těch peněz! Ty ses dočista zbláznil,“ ječela jsem jako smyslu zbavená. Ten to měl ale na salámu. ,,Co teď uděláš? Vyhodíš mě na ulici jen proto, že nemám práci?“ vysmál se mi.
Už tři měsíce sedí doma. Mně nezbývá nic jiného než táhnout celou domácnost sama. Vím, že i on má nějaké úspory, ale ty nechává pěkně ležet. Spoléhá na mě a moji štědrou povahu. Je si moc dobře vědom, že ho ve štychu nenechám. Po dvaceti letech manželství mě jeho chování naprosto šokovalo. Učinila jsem tedy jeden zásadní krok. Sebrala mu dispoziční práva k mému účtu. Uvidíme, co bude dál.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.