Edita (23): Musím na rodičovské dovolené pracovat. Přítel nás odmítá živit

Když jsme se s Petrem dohodli, že se začneme snažit o miminko, přesunula jsem se na home office. Pomohla tomu i pandemie koronaviru, takže mi nezbývalo, než si v pokoji zařídit menší kancelář. Nakonec mi práce z domova zůstala natrvalo. Vlastně mi to vyhovovalo, alespoň jsem nemusela nikam dojíždět.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (34): Muž mi odmítá dávat na mateřské peníze. Až nastoupím do práce, nestihne se divit

Doufala jsem, že po porodu změní názor

Poměrně brzy se nám zadařilo a otěhotněla jsem. V tu chvíli jsme začali řešit, jak to bude s financemi. Těšila jsem se, že si konečně udělám volno a budu doma s miminkem. Petr na to ale měl jiný názor. "A jak bychom to asi finančně zvládli? Snažit se musíme oba, pokud chceš dítě," řekl. Už tenkrát mě mrzelo, že mluví takhle.

Později jsem zjistila, že na sebe Petr odmítá vzít roli živitele rodiny. Vždy si v životě hledal zadní vrátka a v této situaci tomu nebylo jinak. "Poslouchej, já mám krátký nebo dlouhý týden, zbytek dní se můžu starat o mimčo a pracovat můžeš ty. Stejně děláš z domova," plánoval. Nerozmlouvala jsem mu to. Myslela jsem si, že až se to malé narodí, tak to celé nakonec dopadne jinak. To jsem se ale spletla.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (36): Manžel byl vždycky na peníze. Co ale předvádí během mé mateřské, je vážně odporné

Nevím, jak mu říct, aby se o nás postaral

Hned po porodu si vzal Petr dovolenou. "Chtěl jsem, abys měla taky čas na práci," oznámil mi. Byla jsem pět dní po porodu a on už se mě ptal, kdy budu chtít, aby našeho Eliáška pohlídal. Tenkrát mi vehnal slzy do očí. Hormony, šestinedělí. "Nebul, kdybys byla matka samoživitelka, taky musíš makat," řekla mi tenkrát moje máma. Čekala jsem podporu, ale všem to přišlo normální. "Aspoň nezhloupneš, to víš, mlíko na mozku," smál se Petr.

Hádali jsme se kvůli tomu dlouhé měsíce. Starala jsem se o Eliáše, domácnost, do toho jsem pracovala a počítač vypínala až v pozdních nočních hodinách. Kojila jsem, vařila, prala a žehlila nekonečné hromady prádla. Byla jsem vyčerpaná, nevrlá a naštvaná. "Každej normální chlap se postará o rodinu, chápeš to? Každej! To jen já mám doma úplnýho idiota, kterej sedí na zadku," stěžovala jsem si kamarádce. "Tak mu ale musíš říct. Máš právo být s dítětem doma," řekla mi.

A já nad tím od té doby přemýšlím, ačkoliv jsem to s Petrem ještě neřešila. Mám vlastně právo na to, aby mě otec dítěte živil? Má on právo po mně vyžadovat, abych pracovala ve chvíli, kdy se stará o naše dítě? Doma je dusno, sexuální život na nule a už si ani nepamatuji, kdy jsme se spolu naposledy zasmáli...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ota (45): Manželku změnila mateřská dovolená k nepoznání. Už s ní ani nemám chuť spát