Žaneta si vedle Dalibora přijde jako nula, která si nic nezaslouží. Sotva nastoupila na mateřskou dovolenou, Dalibor jí odmítl dávat peníze. Ona tak nemá ani na kávu s kamarádkou.
Když jsem si Dalibora (36) brala, jevil se mi jako skvělá partie. V životě by mě nenapadlo, jakého jednání se od něj za pár let dočkám. Nejraději bych od něj odešla, ale jsem v pasti. Budu to muset ještě chvíli vydržet.
Manžel začal dělit peníze na svoje a moje
Začalo to po svatbě. Daliborovi rodiče už byli docela staří a záhy zemřeli. Nejprve maminka a do roka i otec. Dalibor byl jediným dědicem, takže mu do klína spadl ohromný majetek. Od té chvíle se začal chovat jinak, než jsem byla zvyklá. Jako by začal dělit moje/tvoje.
Bez ohledu na to, že jsme manželé, že se máme rádi a že jsem byla těhotná. Neustále naznačoval, že to já žiji v jeho domě. To, že jsem do něj koupila nové vybavení, zaplatila truhláře, ho nezajímalo. Ještě, než jsem porodila, jely finance tak nějak vyváženě. Hodně se změnilo, když jsem nastoupila na mateřskou s dcerou Haničkou.
Párkrát se mi stalo, že jsem s ní nevyšla. Byla jsem donucena říct Daliborovi o peníze. A to jsem narazila. ,,Pokud už nic nemáš, budeš muset počkat na další mateřskou,“ zněla jeho odpověď na otázku, zda by mi poslal pár korun. ,,Ta ale přijde za dva týdny! Mám na kontě tři stovky,“ prosila jsem ho dál. Zůstal neoblomný. Neposlal nic.
Nedal mi ani na zimní kabát
Sice platil nákupy a účty, ale směrem ke mně nepustil ani korunu. Připadala jsem si hrozně. Nemohla jsem ani s kamarádkou na kávu nebo koupit mamce dárek k narozeninám. Byla zrovna zima a já potřebovala kabát, na který mi ale nezbyly peníze. Znovu jsem zkusila Dalibora.
Jeho odpověď? Tak ať nechodím ven, když nemám v čem. V ten moment mi došlo, že je něco špatně. Bála jsem se ho zeptat, co se přesně stalo, že mi nepomůže. Vždyť jsem jeho žena, opakovala jsem si pořád.
Všechny výdaje spojené s miminkem také nechal na mně. Dokonce pronesl něco ve smyslu, že bych mohla zařídit alespoň něco. Takže místo toho, abych kupovala nové věci, jsem vše brala z druhé ruky, nebo mi něco darovaly kamarádky. Těm jsem řekla pravdu o tom, že mi manžel nechce dávat peníze.
Jakmile to půjde, od manžela odejdu
Jsem druhý rok na rodičovské. Moc bych si přála chodit do práce a něco vydělat, ale ani to nejde. Nemám nikoho, kdo by Hanku pohlídal. O tom, že by se platila soukromá školka, nechce Dalibor ani slyšet. Takže dál sedím doma s pár korunami. Nevím, proč se tak brání tomu, aby mi finančně pomohl. Nebere zrovna malé peníze, takže kdyby mi dal měsíčně pět tisíc, zcela jistě by to nepocítil.
Už tak je to pro mě těžké. Pořád doma, všechny dny stejné. Kdybych mohla občas někam vyrazit, moc by mi to pomohlo. Budu si ale muset ještě chvíli počkat. Jakmile bude dcera ve věku, kdy bude moci do státní školky, ihned se vracím do práce. Budu si toho muset hodně vynahradit. Jakmile něco ušetřím, chci od Dalibora odejít. Nikdy jsem se necítila hůř než posledních několik let. Taková potupa nemít ani na lístek na autobus.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.